Otevření trhu práce unii prospělo

Pět let od největšího rozšíření Evropské unie odplynulo bez velkých fanfár, výhody jednotného trhu s 500 miliony lidí se ale zjevně potvrdily.

S volným pohybem zboží ovšem kontrastovala urputnost, se kterou západní členské země bránily především trh práce. Je to citlivé politické téma.

"Když chtěl můj syn zvýšit plat, řekli mu, že za jeho peníze mohou přijít dva Poláci," řekla BBC francouzská penzistka Simone. Krize takové obavy jen prohloubila.

Přesto už zbyly jen poslední dvě země, které brání své pracovní trhy. Německo a Rakousko. Obě hodlají využít plnou ochrannou lhůtu, tedy do roku 2011.

Argumenty pro odbourání bariér přitom zní přesvědčivě.

Podle čerstvé studie Evropské komise (EK) podpořili zaměstnanci z nových členských zemí ekonomiku zemí Evropské unie 50 miliardami eur ročně. To činí 0,8 procenta ročního hrubého domácího produktu všech členských zemí.

Nápor Poláků či Čechů na tamní systém sociálních přípěvků byl přitom minimální. Státní pokladny cílových zemí nijak nezatížil.

Studie zmiňuje zkušenosti Irska a Británie, které otevřely trh práce jako první. V letech 2004 až 2007 se tam nezaměstnanost nijak dramaticky nezvýšila.

Bruselští politici obě země chválili. "Pro budoucnost Evropské unie je důležité mít jednotný trh a vyhýbat se protekcionismu," řekl týdeníku European Voice předseda EK José Barroso.

Otevření trhu práce doporučuje vládě kancléřky Angely Merkelové i německý Institut pro výzkum pracovního trhu (IAB). Nezaměstnanost by podle něj v případě uvolnění přísných pravidel vzrostla jen krátkodobě.

Stejně tak by byl krátkodobý i pokles příjmů. "V dlouhodobé perspektivě by ale zisky pro německou ekonomiku převážily," odhaduje studie IAB. Dopady na pracovní trh by byly neutrální.

Norimberský institut soudí, že ze zachování bariér profitují snad jedině rakouští a němečtí živnostníci. Jejich obavy jsou ale přehnané. S tím, jak se prohlubuje globální krize, uvadá i pracovní mobilita lidí z východu Evropy.

V současné krizi migrace za prací ochabne. Statisíce Poláků opouštějí Francii či Británii, kde se dopracovali ke slušným výdělkům. Raději zkusí podnikat doma.

Rumuni, kteří rozšířili spolu s Bulharskem unii později, se vracejí ve velkém počtu rovněž. Ze Španělska či Itálie si ale odvážejí skromnější úspory, zbyla na ně spíše méně kvalifikovaná práce.

Studie EK ovšem předpokládá, že časem zájem o zahraniční pracovní sílu opět vzroste. "Nyní je potenciál pracovní síly z východu Evropy využíván na zhruba 50 procent," uvádí zpráva EK.

Kolik lidí tedy plní úřední statistiky v západních zemích?

Podle odhadů se po roce 2004 pohnul západním směrem přibližně milion lidí ze střední a východní Evropy.

Když připočteme zájemce o práci z Rumunska a Bulharska, kteří se vydali do zemí jižní Evropy dávno před oficiálním vstupem Sofie a Bukurešti v roce 2007, zvýší se číslo na 3,8 milionu.

A kdyby veškeré restrikce západních členů EU odpadly, v roce 2020 by podle studie EK pracovalo v západních zemích 8,4 milionu lidí z východních zemí EU.