Na specifika obchodního jednání v Uzbekistánu je třeba se připravit poznáním novodobé historie této málo národně homogenní země.

Kulturní směs v Uzbekistánu, a zejména v Taškentu, je mnohem rozmanitější než v kterémkoli evropském městě. V žádném případě Uzbekistán není národnostně a kulturně homogenní.

Porozumění demografické struktuře a hlavně modernímu Taškentu předpokládá ovšem jisté znalosti dějin střední Asie, alespoň od roku 1900: rusko-britské soupeření o vliv v regionu známé jako "velká hra", obsazení Uzbekistánu Rudou armádou, stalinistické čistky a návrat politických vězňů z pracovních táborů v době Chruščova. To vše přispělo k dnešní různorodosti země.

Dnes proto žijí v zemi nejen Uzbekové, nýbrž i mnoho lidí japonského, korejského, tatarského, indického, afghánského původu. Svou stopu zde zanechaly i národy jížního Kavkazu stejně jako Íránci, Rusové, Židé, Řekové i Středoevropané včetně Čechů. Mnozí z dnešních Uzbeků jsou potomci smíšených manželství. Je zcela běžné, že jeden z rodičů je Rus, Tádžik, Ukrajinec či Tatar.

Z historického pohledu je třeba odlišit dva významné kulturní vlivy. Před říjnovou revolucí měla značný vliv perská kultura v jižní a západní části Uzbekistánu (od Samarkandu přes Bucharu až do Karazámu) tvořící severovýchodní hranici Perské říše. Po říjnové revoluci se zvýšil vliv Rusů a ruské kultury, což je patrné dodnes.

Severní a severozápadní část Uzbekistánu, Karalpakia, zůstává přitom vzdálenou a neúrodnou výspou celé země. Naproti tomu východní čast, Farghana, je velmi úrodnou a přirozeně zemědělskou oblastí. I tento aspekt působil na slabou kulturní homogennost země a na marné snahy sjednotit Uzbekistán do národního státu.

Ostatně koncept uzbeckého národa, jak to rádi připomínají starší Uzbekové, si na počátku minulého století vymysleli Lenin a Stalin. Předtím byli Uzbekové známí jako Sartové.

V každém případě nelze tuto rozmanitost vtlačit do jednoho kulturního rámce. Proto je si třeba uvědomit, že předpokladem úspěšného byznysu v Uzbekistánu je poznání, že obchodní partner nepochází z etnicky a kulturně homogenního národa. Neméně důležité je pochopení, že rodinné a přátelské vazby jsou mnohem pevnější a mají při rozhodování silnější vliv než firemní vztahy nebo členství v organizacích.

Při obchodním jednání a komunikaci s Uzbeky je vhodné dodržovat určitá zavedená pravidla:

Pozdrav

Muži si často položí pravou ruku na srdce a krátce skloní hlavu. Je možné oslovit někoho ruským stylem, tedy patronymem (např. Vladimíre Vladimíroviči). Pokud chceme vyjádřit úctu, je vhodné přidat slovo Aga (což znamená starší bratr) ke křestnímu jménu. Když vám někdo řekne Mirek Aga, je to dobrý signál pro budoucí jednání. U žen se používá přídavek Khaan, tedy například Jana Khaan.

Vnímání času

Říci, že Uzbekové vždy chodí včas, by bylo přehnané. Přijatelné je zpozdění o 10 až 15 minut. Není neobvyklé, pokud se předem domluvené schůzky odloží nebo zruší, protože jeden z účastníků dostane na poslední chvíli důležitější úkol od nadřízených.

Oblečení

Muži běžně nosí obleky, ženy kostýmy. Právě u žen jsou patrné rozdílné kulturní vlivy. Na jedné straně je ženský styl oblékání podobný ruským specifikům, na druhé straně nosí mnoho uzbeckých a muslimských žen mnohem konzervativnější oděv, než je tomu například v České republice. V letě, při vysokých teplotách přesahujících i 40 stupňů, muži i při formálních přiležitostech nosí košile s krátkými rukávy bez kravat.

Jídlo a pití

To, co spojuje Uzbeky - bez pohledu na etnický původ - je hrdost na pokrm plov. Jde o chutnou směs skopového a jehněčího masa, rýže, mrkve, cizrny, hrozinek a tuku. Připravuje-li vám někdo plov, budťe si jisti, že očekává vaši pochvalu a uznání, že právě jeho plov je ten nejlepší v celé zemi. Plov se podává jako snídaně, což je často před úsvitem, jako oběd i jako večeře. Servíruje se při svatbách i při pohřbech.

Hned za plovem je oblíbené grilované maso, skopové, jehněčí, hovězí i kuřecí. Ale také játra a jehněčí varlata. Co se týká nápojů, v Uzbekistánu je zřejmý ruský vliv a pití vodky. Ta se pije při všech příležitostech.

Stolování

Jako všude ve střední Asii i Uzbekistán je země pohostinných lidí. Ještě se nestalo, že by host odešel od stolu hladový. Při stolování nejvýznamnější člen skupiny rozlomí místní kulatý chleb a rozdává jeho části hostům. Při formálních příležitostech nejvýznamnější člen skupiny je prohlášen za Tamada. Jeho hlavním úkolem je pak rozhodnout, kdo a kdy pronese přípitek.

Obvykle se při jídle používají ruce. Na stole bývá velký výběr čerstvých bylin, salátu a ovoce. Lákavé je vonné a aromatické ovoce jako meruňky, třešně, broskve a obrovské melouny, někdy až půl metru dlouhé. Cizinci by však měli počítat s tím, že nejsou zcela odolní místním bakteriím způsobujícím průjmy. Měli by proto dbát na to, aby ovoce a zelenina byly umyty vodou z láhve nebo převařenou vodou. Uzbekové by svým hostům dali všechno, jejich imunitu ovlivnit nemohou.

Dárky

Uzbekové si rádi vyměňují dárky. Běžně dávají místní ruční výrobky, jako jsou keramika, obrazy nebo koberečky. Přestože většina Uzbeků se hlásí k islámu, neodpírají si pití alkoholu a láhev dobrého destilátu, jako je whisky, je dobrá volba jako dárek. Pozor ale na darování vína, v Uzbekistánu je považováno za výlučně ženský nápoj.

A pokud směřujete na obchodní schůzku, nezapomeňte ještě na jednu zvláštnost. Uzbecké silnice jsou ucpané a nebezpečné. Přecházet ulice je poměrně riskantní, protože řidiči neberou chodce v úvahu. Počet obětí nehod je z tohoto důvodu vysoký.


Autor pracoval v zahraniční firmě v Taškentu jako projektový manažer.