Nové botasky vstupují na trh. Začalo to, když dva studenti Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze požádali výrobce slavných tenisek, aby jim zapůjčil několik párů bot pro školní úkol.

Jakub: Zadáním bylo zpracovat představu sportovní obuvi, pojmout jsme ji mohli jakkoli. Většina lidí si vymyslela fiktivní botu, kterou připravili na počítači jako 3D koncept. My jsme se nechtěli dostat do situace, kdy by nám někdo kladl otázky typu: Jak to bude konstruované? A dá se to vůbec nosit? A tak jsme vzali už hotový produkt a ukázali jsme, co pro něj grafik může udělat. Vybrali jsme si botasky.

Jan: Po Botasu jsme původně nic nechtěli. Jen jsme udělali ten drzý krok, že jsme je mailem požádali, jestli by nám pro náš projekt nepůjčili boty, abychom si je mohli překreslit, nafotit. Taky jsme samozřejmě chtěli vědět, jestli je to vůbec zajímá, jestli ty boty vnímají jako výjimečné. Zjistili jsme, že o botaskách jako o lifestylové obuvi zatím vůbec neuvažovali.

Jakub: Nešlo nám o jednoznačné přiblížení vkusu mladých lidí. Spíš o zpracování původní botasky novým způsobem. Přišlo nám vtipné použít upadající produkt, který má v základu stejný potenciál jako třeba retro modely od Nike.

Jakub: Prací designéra je dnes produkt vyčistit. Dělat tvary čistší, přirozenější. Myslíme, že minimalistický styl je lidem přátelštější. Je super, že tady jsme nemuseli sundat nic. Naopak jsme přidávali.

Jan: Odznáček. Malý. Místo původního natištěného loga. Na klasické botasce ani není co sundat. Bez krytu na špičce by se boty okopaly. Boční pruh překrývá šev. A jinak je ta bota čistá.

Jakub: Udělali jsme jen novou kapotu, vizuální část. Bota zůstala stejná, jen ve špičce se o pár milimetrů rozšířila, aby byla pohodlnější. Rozdíl je v šíři nabídky. Dřív se dala koupit v jedné nebo dvou barevných variantách, teď si člověk může vybrat ten samý model ve třinácti modifikacích.

Jakub: Chtěli bychom udržet koncept, že jde o jeden model. O jednu botu, na které se mění jen textury a vzory, to mi přijde zábavné. Člověk nebude muset řešit, jak mu nová bota sedí a jakou potřebuje velikost. A tak si třeba přes internet zvolí barvu z nové kolekce a nechá si boty poslat. Všechno bude pro zákazníka co nejjednodušší.

Jan: Vymyslet ty boty samotné bylo to nejmenší, šlo to o to lehčeji, že jsme to celé v počátku nebrali až tak vážně. Šlo o školní práci, ne o přímou zakázku, a tak jsme nebyli ovlivněni tím, co by k tomu nebo onomu kroku řekl klient. Až potom jsme museli řešit možná technologická omezení a design doladit. Vedle toho jsme připravili také nové logo, nový grafický koncept, krabice, ve kterých se boty prodávají, nebo způsob a styl prezentace. V Botasu nám v tom prakticky dali volné ruce.

Jan: Když už se to má realizovat, tak jsme chtěli, aby to byl velký projekt. Aby to neskončilo malosériovou výrobou bot, které si lidi budou moct koupit jen v pár buticích v Praze, a to se podařilo hned na první pokus, u Bati.