Výzkumné ponorky možná našly ztracené carské zlato. Na dně Bajkalu

Rusko má novou senzaci. Výzkumné ponorky Mir, proslulé umístěním ruské vlajky na mořské dno pod severním pólem před dvěma lety, našly na dně jezera Bajkal trosky vagonů, které patrně pocházejí z dob občanské války po bolševické revoluci z roku 1917. Okamžitě se vynořily spekulace, že v troskách by se mohlo nacházet i "Kolčakovo zlato", tedy část ruského státního pokladu, kterého se podle mýtů při své sibiřské anabázi prý zmocnili českoslovenští legionáři.

""Našli jsme trosky vagonu. Kostra je pokroucená. Jsou vidět dveře s oknem a pokud vystoupáte o něco výše, tak je vidět kus střechy nebo možná boční stěny," řekl agentuře Interfax pilot ponorky Mir-2 Jevgenij Čerňjajev. Trosky byly nalezeny v hloubce 700 metrů nedaleko devadesátého kilometru okružní bajkalské železnice.

"Našla se nová stopa po 'Kolčakově zlatu'?" láme si hlavu nad dosud nejasným objevem list Izvestija v dnešním vydání. Připomíná, že carského zlata, evakuovaného za dob první světové války do Kazaně v ruském týlu, se v srpnu 1918 zmocnili bělogvardějci pod velením admirála Alexandra Kolčaka.

Při ústupu před bolševiky na východ si zlato vzali s sebou. "Ale u Irkutsku jej zabavili vojáci československých legií, kteří pak část drahocenného nákladu předali bolševikům za právo evakuovat se z Ruska," tvrdí deník. Větší část zlatého pokladu se podle listu vrátila do státní pokladny, "ale 180 tun zmizelo a dodnes se nenašlo", oživuje deník starou legendu.

Kde skončilo carské zlato?

Naděje na nález "Kolčakova zlata" přiživují Izvestija i svědectvími místních obyvatel, podle nichž na dně Bajkalu leží celý vlak.

Každopádně při posunování na nádražích na jižním břehu jezera se do vody zřítilo několik vagonů a na dně také leží velký parník Bajkal, který na jedné ze svých tří palub přepravoval 27 vagonů.

Mýtus, že ruské zlato si odvezli čs. legionáři ze Sibiře a že tento poklad prý přispěl i k prosperitě meziválečné republiky, žije v Rusku dodnes, ačkoliv již v roce 1925 tyto fámy vyvracel tehdejší šéf čs. diplomacie Edvard Beneš. I soudobé historické bádání mýtus o krádeži ruského zlata zpochybňuje. "Existuje i úplně šílená teorie, podle které zlato ukradli Američané a na tyto peníze založili Mezinárodní měnový fond," směje se ruský historik Oleg Budnickij, který o osudech ruského zlata vydal letos knihu.

Podle něj většina peněz skončila u prostředníků, kterým Kolčak v posledních měsících své vlády platil za zbraně a další prostředky. Jediná skutečně zadokumentovaná ztráta se týká třinácti bedniček, které obsahovaly 780 tisíc zlatých rublů, což bylo méně než jedno procento z celkové hodnoty pokladu. "Není to malá suma, ale založit za ni československou Legiobanku nebo dokonce MMF skutečně nešlo," říká Budnickij.

I Izvestija ve svém článku připouštějí, že "podle kompetentních historiků 'Kolčakovo zlato' se v Bajkalu vůbec nenachází". Ale záhada dál žije svým životem.

Dvojí výzkum jezera

Záhady Bajkalu, obsahujícího podle odhadů pětinu světových zásob sladké vody, se od loňského léta snaží prozkoumat vědecká expedice s malými ponorkami schopnými ponorů do mimořádných hloubek.

Oficiálně je to program ruské Akademie věd, ale částečně je placen ze soukromých zdrojů. Právě proto kromě výzkumu unikátního bajkalského ekosystému se ponorky zabývají i pátráním po železničních vagonech. Minulý měsíc se na palubě jedné z miniponorek ponořil do vod jezera i ruský premiér Vladimir Putin.