Jiří Krušina: Kdo z Gruzie za války utekl, chyboval

Když před dvěma týdny podepsala Česká republika smlouvu o ochraně investic s Gruzií, málokdo tento krok přivítal tak jako šéfové svitavské společnosti Energo- Pro, která má v kavkazské zemi nainvestováno přes pět miliard korun. "Jsme velmi rádi, že k podpisu této smlouvy došlo. Pomůže nám to okamžitě - cítíme to ve větší důvěře bank, ve větší jistotě," říká spolumajitel Energo-Pro Jiří Krušina. Energo-Pro do Gruzie vstoupilo před třemi lety, vlastní tu deset vodních elektráren a distribuční společnost s milionem zákazníků. Z Gruzie také pochází většina čtyřmiliardových tržeb Energo-Pro, která působí také v Česku a Bulharsku, její obrat v těchto zemích je ale desetkrát menší.

HN: Když jste před třemi lety do Gruzie zamířili s investicí za 300 milionů dolarů, vypadalo to jako hazard. Jakou tam máte zkušenost?

Celkově velmi dobrou. Nejhůř nám bylo loni v srpnu, když začal ozbrojený konflikt mezi Gruzií a Ruskem. To jsme v Gruzii byli něco přes rok, a stačili se tak akorát rozkoukat.

HN: Utrpěli jste ztráty?

Do armády narukovaly stovky z našich 5700 zaměstnanců, ale všichni se v pořádku vrátili. Vznikly nám i nějaké škody způsobené válkou, ale bylo to v objemu tak pěti procent škod, které nám na zařízeních vzniknou během každé zimy. Nějaký ukradený počítač, zcizené auto... Během měsíce se situace dostala víceméně do normálu. Ono je všechno zlé k něčemu dobré. Právě během konfliktu si firma rychle "sedla".

HN: Jak to myslíte?

Gruzínci ocenili, že jsme neutekli, jak to udělali jiní investoři. To firmu stmelilo a posunulo ve vývoji tak o rok dopředu. Získali jsme důvěru, kterou jinak budujete dlouho.

HN: Vůbec jste neuvažovali o tom, že byste se ze země stáhli?

Přesně to udělalo i několik českých firem. Odešli ti, co tam začínali. My jsme už nemohli, dali jsme tam do té doby moc úsilí i peněz. Následně se ukázalo, že gruzínská vláda se k zahraničním investorům zachovala velmi rozumně. Ani v této vyhrocené situaci nezasahovala do byznysu.

HN: Vy jste do Gruzie vstupovali, byli jste největším zahraničním investorem. Stále si pozici držíte?

Největší zahraniční investicí je tam nyní ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, za tím stojí britští investoři. Po válce došlo v Gruzii ke zmrazení zahraničních investic. Investoři se ale nyní vracejí - hodně z arabského světa, z Izraele. Teď se tam ovšem stejně jako jinde projevuje krize.

HN: Krize se projevuje i snížením poptávky po energiích. Jak se vás to jako výrobce a jednoho z největších prodejců elektřiny v Gruzii dotýká?

Většina našich zákazníků v Gruzii jsou domácnosti a menší či střední podniky. U těch k výraznému poklesu spotřeby nedošlo, jen o několik málo procent. Předpovědi tu počítají s mírným růstem poptávky. To je gruzínské specifikum, všude jinde v Evropě zájem o elektřinu padá.

HN: V Gruzii prodáváte elektřinu na většině území mimo hlavní město. Když ČEZ začal s prodejem na Balkáně, narazil na potíže s neplatiči. Vy tuto zkušenost nemáte? I u nás krádeže představovaly značný problém. V Gruzii se donedávna považovalo za normální elektřinu neplatit. Když jsme distribuci přebírali, činily ztráty z krádeží téměř 30 procent. Nyní se pohybují pod třemi procenty a v některých měsících jsme se dostali i na dvě procenta. To je výsledek naší důslednosti. HN: Jak s neplatiči bojujete? Jakmile zákazník nezaplatí, odpojíme ho. Důležité je měřit všem stejným metrem, když nezaplatí okresní sekretariát vládnoucí strany, tak ho odpojíme úplně stejně, jako když jde o sekretariát opozice.

HN: To už se vám stalo?

Loni jsem se dověděl, že došlo k zadržení čtyř našich pracovníků, kteří odpojovali neplatícího zákazníka. Divil jsem se, jak je něco takového možné. Ale oni odpojili okresní ředitelství policie. Protestovali jsme a následovala rychlá reakce. Okamžitě je propustili a ministerstvo vnitra pak přestalo posílat peníze na elektřinu na okresy a platí přímo nám jako dodavateli. I taková věc se stane, ale pro mne je podstatné, že i ve vyhrocených situacích se Gruzínci zachovali rozumně a že celkově tam u příslušných státních úřadů máme podporu.

HN: Vážně jde vše tak hladce?

Dochází i ke konfliktům, jistě. Řada lidí byla zvyklá, že když nezaplatí za elektřinu, nic se nestane. Ale my máme v privatizační smlouvě stanovenu povinnost zajistit nepřetržitou dodávku všem "platícím" zákazníkům. Dále jsme si vyjednali změny předpisů, například zavedení poplatků za připojení. Jakmile zákazník ví, že když ho odpojíme, bude muset platit za opětovné připojení, snaží se tomu vyhnout.

HN: S místními zaměstnanci, kteří novou firemní politiku musí uvádět v život, potíže nejsou?

Dřív pracovníci distribuce s odpojováním váhali. Bral se ohled, čí je neplatič bratranec či kamarád. My vše důsledně kontrolujeme. Zkrátili jsme dobu odpočtů elektroměrů na deset dnů, aby se nesrovnalosti zjistily dřív a dluhy nenarůstaly, navíc jsou pracovníci finančně zainteresování na snížení ztrát. Museli jsme i jinak udělat mnoho změn. Vyměnili jsme asi 90 procent vedoucích pracovníků. Lidé nebyli zvyklí pracovat ve prospěch zaměstnavatele, ale svůj. Povedlo se nám atmosféru změnit. Dnes, když děláme konkurz na nové místo, hlásí se deset, dvacet zájemců i víc. Při příjímání lidí totiž rozhoduje odbornost a ne známosti jako dřív. Taky platová úroveň je u nás vyšší než gruzínský průměr.

HN: V Gruzii jste začínali převzetím šesti elektráren a distribucí. Co tu vlastníte dnes?

Naše vstupní investice činila 132 milionů dolarů, 80 milionů představují další investice do modernizace elektráren a 100 milionů jsme slíbili investovat postupně do distribuční sítě. Od té doby jsme koupili další tři elektrárny a chceme další. Zkoumáme i místa vhodná na výstavbu nových. Momentálně připravujeme stavbu elektrárny Zoti s kapacitou 48 megawattů, už máme povolení a začínáme ji projektovat. Kromě elektráren také stavíme přenosovou linku do Turecka. Máme už podepsané memorandum s gruzínskou vládou i všechna nutná povolení a připravujeme už stavbu. Celkově hodláme do elektráren a linky investovat kolem 100 milionů dolarů.

HN: K čemu elektrické vedení do Turecka potřebujete?

My vyrábíme proud výhradně ve vodních elektrárnách. Od dubna do konce srpna máme nadbytek elektřiny, protože taje sníh v horách. Naopak v zimě se musí elektřina do Gruzie importovat. Řešením je právě výstavba linky do Turecka, abychom mohli v případě přebytků vlastní elektřinu exportovat a v jiných částech roku podle potřeby dovážet. My ale už dnes obchodujeme nejen s vlastní elektřinou, také nakupujeme a prodáváme na trhu a elektřinu exportujeme například do Turecka a Ruska.

HN: Nezveřejňujete zisky, ale podle toho, jak si vstup do Gruzie chválíte, tuším, že budou slušné. V čem je kouzlo tamního trhu?

Ve většině zemí Evropské unie dochází k unbundlingu - oddělování výroby od distribuce a přenosu. Gruzínská vláda zvolila podle mne lepší systém. Kdybych měl přiblížit naši gruzínskou investici k českým poměrům, je to jako by nám česká vláda prodala distribuci elektřiny na území celých Čech a k tomu vltavskou kaskádu i s přehradami. Ve vlastních elektrárnách vyrobíme proud, po vlastních sítích ho dostaneme k zákazníkovi. Mezi tím není žádný subjekt, který by nás mohl dostávat do úzkých.

HN: Před časem jste řekl, že uvažujete také o koupi elektráren v Turecku. Máte tu něco rozjednaného?

Turecko nás velmi zajímá, situace v energetice tam teď akceleruje. Turecká vláda před několika roky rozprodala stovky licencí na stavbu elektráren. Řada z nich se dosud neuskutečnila a ministerstvo energetiky nyní stanovilo povinnost složit kauci a určilo lhůtu pro realizaci projektů. V důsledku toho je řada projektů na prodej. My dostáváme týdně dvě až tři nabídky na odkoupení. Zatím jsme zkoumali pět projektů, tři odpadly, ale dvěma se budeme hlouběji zabývat. Výstavba vodních elektráren v Turecku má totiž výraznou podporu v podobě preferenčních cen.

HN: Před časem se objevily zprávy, že se chystáte vstoupit také do Arménie.

Tam jsme se dostali jen do fáze zkoumání příležitostí. Ty sledujeme ve více zemích, díváme se i na některé hodně vzdálené, například v Jižní Americe. Rádi bychom posilovali i v Česku a v Bulharsku, ale například v České republice se za poslední léta nepodařilo postavit prakticky jedinou větší elektrárnu. Nám se sice nyní podařilo koupit projekt na výstavbu vodní elektrárny v Litoměřicích, ale to je výjimka, navíc ekonomika je v porovnání se zahraničím dost na hraně. V cizině jsou podmínky lepší, doba návratnosti investic je tam zhruba poloviční proti České republice. V Bulharsku nyní splatíme úvěr, ze kterého jsme pořídili naši největší kaskádu elektráren Sandanská Bystrica. Tím se pro nás samozřejmě otvírají další možnosti.

V Gruzii bylo dřív normální za elektřinu neplatit. To jsme tam změnili.

JIŘÍ KRUŠINA
Vystudoval práva. Je menším akcionářem firmy Energo-Pro, kterou ve Svitavách v roce 1995 založil Jaromír Tesař (ten drží 75 procent). Energo-Pro vlastní v Česku 12 malých vodních elektráren, další dvě desítky jich má v Bulharsku a Gruzii, kde vlastní i distribuční firmu. Zdroje Energo-Pro mají souhrnný výkon asi 600 MW, což je víc než čtvrtina kapacity Temelína.
FOTO: HN - FILIP SINGER