Jedna ze zveřejněných fotografií ukazuje slabý, ale zřetelný oblak prachu, který podle NASA měřil v průměru šest až osm kilometrů.
Snímek pořízený kamerou LCROSS pracující ve viditelné části světelného spektra zachycuje kráter Cabeus 15 vteřin poté, co do něj dopadl vyhořelý stupeň nosné rakety sondy. Družice měla za úkol analyzovat složení sloupce prachu, který raketa svým nárazem zvedla, než se sama o čtyři minuty později zaryla do nitra kráteru.
"Je tam jasná známka oblaku par a jemných úlomků," komentoval snímek vedoucí projektu LCROSS Anthony Colaprete. Objem, tvar a viditelnost sloupce podle něj poskytly další informace o složení a stavu hornin v místě dopadu.
Sonda náraz zdokumentovala také oběma infračervenými kamerami, které mimo jiné zaznamenaly teploty v místě dopadu. Ty rovněž vědcům pomohou při určování skladby hornin v kráteru.
Družice, která se na svou misi vydala v červnu, pořizovala snímky až do svého zániku. Ten poslední pochází podle NASA z výšky necelých dvou metrů nad dnem kráteru. Fotografie mimo jiné ukazují, že Cabeus je široký 28 metrů.
Vědečtí pracovníci projektu LCROSS nyní pokračují ve vyhodnocování dat, které získali z nárazu a které mají prozradit, zda se v kráteru skutečně skrývá voda. Výskyt jejích molekul v měsíčním povrchu už prokázaly jiné mise. Astronomové ale předpokládají, že by se životadárná tekutina mohla ukrývat právě v temných kráterech na měsíčních pólech, do nichž neproniká sluneční světlo. Objevení vody je klíčové pro plány na přistání na Měsíci a vybudování stálé lunární stanice.
