Martin Tlapa je momentálně především odborník na Evropskou unii, který na ministerstvu průmyslu a obchodu nesl hlavní tíhu za úspěšné předsednictví ČR. A také příležitostný průvodce českého prezidenta při jeho zahraničních cestách. Naposledy šlo o návštěvu Albánie počátkem října.

S magazínem Exportér se Martin Tlapa podělil o své dojmy a nabyté představy o možnostech pro exportéry a investory.

Jaký jste získal dojem z návštěvy Albánie? Co naši podnikatelé mohou v Albánii očekávat?

Mohou očekávat zemi, která v uplynulých letech rostla v rozmezí pěti až sedmi procent hrubého domácího produktu a investuje poměrně značně do infrastruktury a její modernizace. Na druhé straně je to stále poměrně chudá země: průměrný plat ve státním sektoru je 284 eur měsíčně, minimální mzda je dokonce 130 eur. Stále platí, že Albánie má problémy s vysokou nezaměstnaností, hospodářskou kriminalitou, zásahy státu do ekonomických rozhodování jsou příliš velké. Nepochybně je to trh, který poroste a kde máme dobré jméno. Na cestě do Evropské unie bude však muset vykonat řadu reforem.

Zmínil jste směrování Albánie do Unie. Česká strana opakovaně vyjádřila, že podporuje její členství, a bylo to během českého předsednictví, kdy Albánie podala přihlášku do EU. Co tento politický krok může přinést našim exportérům?

Albánie bude muset před stupem do Unie poměrně značně modernizovat svou státní správu, legislativu a systém řízení ekonomiky. Na druhé straně bude příjemcem předvstupní pomoci ze strany Unie, a to je také příležitost pro naše společnosti, například v oblasti ekologie, čištění vody, budování institucí. K tomu ovšem musíme mít také bezvadně fungující pomoc ze strany státu - od zastupitelského úřadu v Tiraně k zastoupení České republiky v Bruselu a samozřejmě také v Praze.

Albánci dobře vědí o naší dlouhodobé podpoře začlenění zemí Balkánu do Evropské unie a znají naše porozumění pro složitosti, které se v tomto regionu odehrávají a které občas nejsou patrné u jiných zemí Unie. To je tak trochu také naše výhoda v politické diplomacii vůči této zemi.

Tak trochu výhoda diplomatická by mohla jít ruku v ruce s podporou image ČR v této zemi. Jaké jméno má tedy Česko v očích Albánců?

Máme v Albánii dobrý zvuk. Policie jezdí v autech ze Škodovky, řada značek, jako jsou Zetor, ČEZ či Škoda, jsou stále známé. Největší tamní pivovar byl rekonstruován našimi podniky. Nezapomínejme, že do roku 1988 patřilo Československo k nejvýznamnějším obchodním partnerům Albánie a v posledních letech tam putovala humanitární a rozvojová pomoc financovaná z našeho rozpočtu, která je dobře známa a oceňována. Navíc Albánci mají dojem, že jsme při jejich přechodu k tržní ekonomice stáli po jejich boku. Vstup do NATO i již zmíněná přihláška do Unie se odehrály během českého předsednictví.

Co se týká českých výrobků, Albánci mají za to, že nabízíme rozumná a kvalitní řešení za ceny, které jsou výhodnější než našich konkurentů z jiných členských zemí Unie či z USA. Přes osm tisíc turistů navíc za poslední rok cestovalo do Albánie trávit svou dovolenou. To vše nepochybně přispěje k větší znalosti naší země i Albánie.

Albánie je s 3,2 miliónu obyvatel přece jen malý trh. Navíc patří k nejchudším zemím Evropy. Může být tato země pro naše exportéry vůbec zajímavá?

Z analýz příležitostí, které jsme si vypracovali, se nám zdá, že české firmy mají příležitosti zejména v energetice, vývozu technologií na průzkum a těžbu surovin, v zemědělství a při budování silniční a železniční infrastruktury. Výborné šance jistě máme v oblasti vývozu nákladních automobilů a po vstupu Albánie do Severoatlantické aliance také při modernizaci vojenských technologií.

Zlomovým momentem je vítězství ČEZu v tendru na distribuční společnosti. S ní by mohly vstoupit na albánský trh další společnosti, pokud budou mít konkurenceschopné nabídky pro modernizaci energetické sítě. Pro naše firmy je rovněž zajímavé, že Albánie má bezcelní přístup na trhy dalších balkánských zemí.

Zmínil jste některé perspektivní obory pro naše podnikatele. Jak jim však může Ministerstvo průmyslu a obchodu pomoci tyto příležitosti uchopit?

Musíme být na albánském trhu daleko více vidět. Historicky první cesta našeho prezidenta, solidní podnikatelská mise a řada jednání, která nyní proběhla, jsou silným signálem o našem zájmu. Musíme však umět dál hledat klíčové partnery k jednání, a to zejména v oblastech, které se nám zdají perspektivní. Veletrhy a mise jsou dobré, ale musí za nimi následovat obchodní jednání a excelentní servis našeho zastupitelského úřadu a institucí na podporu exportu, například České exportní banky a EGAP.

Jedním z předpokladů úspěchu je i úroveň podnikatelského a investičního prostředí. Jak hodnotíte jeho aktuální stav v Albánii? Kde vidíte jeho slabé a kde silné stránky?

Finanční krize nepostihla Albánii v oblasti bankovního sektoru, ale poklesem přílivu kapitálu, například v turistickém ruchu. Pozitivní je, že se vládě daří výběr daní, byť od ledna loňského roku se snížila daň z příjmu právnických osob o padesát procent na deset procent. Vláda dokončila privatizaci největších státních podniků v oblasti telekomunikací a těžby surovin.

Podle Světové banky skončila Albánie v letošním roce v přehledu ekonomické svobody na 82. místě ze 183 zkoumaných zemí. Mimochodem Česko obsadilo 74. místo. Členství Albánie v NATO, přihláška ke vstupu do Unie, členství ve WTO, to vše jsou solidní signály o doufejme stabilním vývoji Albánie v budoucnosti. A co se týče bilaterálních vztahů, tam nám půjde zejména o rychlé dokončení jednání o dohodě o ochraně investic.

Mám to chápat tak, že podle vás je Albánie perspektivní zemí pro naše exportéry a investory?

Někdy hledáme příležitosti velmi daleko od Evropy. Přitom máme Albánii a další země Balkánu celkem za humny. Dobré jméno je jistě výhodou, zvláště v porovnání s šedivostí značky ČR v řadě jiných zemí. Rozhodující bude nalézt klíčové partnery k jednání a nabídnout za dobrou cenu výborná řešení.

Pro naše firmy i pro naši ekonomickou diplomacii je tady podle mého soudu spousta práce.