Ekonomicky se Balkán letos propadne o 3,2 procenta. Přirozeně, že tato projekce Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) z poloviny letošního října zmiňuje jen a jen průměr, za nímž jsou skryty nesmírné rozdílnosti vývoje jednotlivých zemí. Jestliže se rumunské hospodářství letos zhoupne dolů o 8 % procent, bulharské o 6 %, chorvatské o 5,4 % a srbské o 4 %, pak Albánie zůstává zvláštním ostrovem 1,6% hospodářského růstu.

V příštím roce by se balkánský region měl odrazit ode dna a lehce se vzchopit k sotva jednoprocentnímu růstu. Překonávání dopadů globální recese bude však trvat ještě řadu dalších let. "Je zřejmé, že sociální náklady této globální ekonomické recese budou citelné zejména v příštím roce, kdy naroste počet krachujících firem a míra nezaměstnanosti," tvrdí hlavní ekonom EBRD Erik Berglof.

Vedle tohoto rizika je tu i další vykřičník - nebezpečí politické nestability. Právě ona může zpomalit, či dokonce podříznout, potřebné a ne všude dostatečně energicky zaváděné strukturální změny. Tyto obavy mají snad všichni centrální bankéři na Balkáně, kteří se nedávno sešli v Tiraně při debatě u kulatého stolu. "Krize zažehla užší kooperaci," prohlásili poté někteří z nich. V regionu, pověstném neshodami, jde o vskutku dobrou zprávu, byť třecí plochy zůstávají. A koncem října k nim může přibýt další. Právě v tomto termínu má Evropská komise rozhodnout o tom, zda zruší vízovou povinnost pro Srbsko, Makedonii a Černou Horou. Odmítavé hlasy se už ozývají. Menšinoví Srbové v Bosně a Hercegovině a v Kosovu budou totiž moci, podobně jako už Chorvaté, zažádat o srbské pasy. Centrální bankéři, a to i ze Srbska a Kosova, na to reagují: "I tak je potřeba spolupracovat."


Albánie

Skanderbergovo náměstí, slavné centrum Tirany, žije svým životem. Lidé jako obvykle přebíhají před kličkujícími mercedesy, vozidly, které jsou otázkou prestiže. Jen Policie používá české fabie. Na nedaleké tržnici, plné čerstvého ovoce a zeleniny s příznivými cenami, vás vyhlížejí vstřícní prodejci. V okolí Sky Tower, která zčásti slouží jako restaurace, posedávají místní stejně jako v četných kavárnách v ulicích hlavního města. Lidé jsou přívětiví, vůči cizincům obvykle korektní.

I proto jezdí Zdeněk Fiala do Albánie rád. "S Albánci je radost obchodovat," říká tento spolumajitel královéhradecké firmy ZVU Potez, dodavatel technologií pro malé pivovary. "Je to tu trochu chaotické, ale právě to je zajímavé," poznamenává Zdeněk Fiala. Naučit se v takovém prostředí prostě někomu vyhovuje. Co k němu také neodmyslitelně patří, je potřeba uchopit albánskou duši.

"Albánec není partner na jedno použití. Ideální je, pokud profesionální vztah přeroste do osobního vztahu. Pak ústní ujednání znamená mnohdy více než smlouva. Mně se takový vztah daří vytvářet. Se svým albánským partnerem si voláme, jen abychom se zeptali, jak se máme," tvrdí Zdeněk Fiala. Albáncům se přitom snaží ukázat, že jsou pro něj rovnocennými partnery.

"Když jsme se před pěti lety rozhodli pro rekonstrukci pivovaru Korča, byli Češi jediní, kteří nám vyšli vstříc a nabídli i bankovní záruky. Konkurenční Němci nám nevěřili, že budeme sami schopni projekt udělat sami," říká Irfan Hysenbelliu, který patří k nejvýznamnějším albánským podnikatelům a je prezidentem investiční skupiny Hysenbelliu. I proto získali nyní osvědčení Češi další kontrakt, a to na zvýšení kapacitu pivovaru Korča.

Důvěru prokazují Češi vůči Albáncům i v otázce členství Albánie do Evropské unie. Přihlášku Tirana podala letos v dubnu v Praze během našeho předsednictví EU. Tehdejší šéf vlády Mirek Topolánek, který navštívil s podnikatelskou misí Albánii, tak i prezident Václav Klaus, který v říjnu přiletěl do země také s podnikateli, se každý svými slovy připojili k podpoře "albánské evropské budoucnosti".

Právě evropská budoucnost je nyní pro pravicové demokraty premiéra Saliho Berishi pádnou kartou, jíž se snaží přebít trumfy opozice, napadající ho ze zmanipulování červnových všeobecných voleb. Opoziční Socialistická strana Albánie (PSSh) v čele s populárním starostou Tirany Edi Ramou již dokonce několik měsíců bojkotuje se svými 64 poslanci činnost 140členného parlamentu. Oba političtí rivalové se již delší dobu ostře napadají a pozorovatelé mají obavy, zda slovní přestřelky nerozšíří politický neklid z hlavního města do jiných koutů země. Zkušenosti s vyhrocenou atmosférou, která měla v předvolební kampani za následkem mrtvé a zraněné mezi přívrženci obou seskupení, tu už jsou.

Ještě v půlce října Evropská unie a jiné organizace marně apelovaly na ukončení bojkotu parlamentu. Přitom politická elita Albánie, nehledě na plusový ekonomický vývoj, je tlačena k přijímání reformních kroků.

Mezinárodní experti vyslali vládě signál, že by měla sáhnout k úsporným opatřením a seškrtat státní výdaje. Místo toho Berisha před volbami sliboval zvyšování mezd a důchodů. Šéf albánské centrální banky Ardian Fullani však varuje: "Rizikem je, že se Albánie v příštích letech dostane do cyklu nízkého ekonomického růstu a tím odradí investory." Právě na zahraničních investicích, domácí spotřebě a na transferu peněz Albánců, pracujících v cizině, stojí přitom albánské hospodářství, které se vzhledem ke své dřívější izolovanosti ještě nestačilo plně integrovat do světové ekonomiky. To sice zemi ochránilo před smrští recese, nikoliv před zásadními problémy, jakými jsou absolutní rozdrobenost zemědělské výroby, nedostatek energetických zdrojů, potřeba výstavby infrastruktury.


Srbsko

Karel Šindlář zná Srbsko jako své boty. Do Česka už přivezl pěknou řádku tamních podnikatelů a do této balkánské země zase nemálo českých firem. A v říjnu se předseda Sdružení podnikatelů SPPKJ věnoval našim vystavovatelům v Bělehradě na veletrhu EKOLOGIE - ENERGETIKA 2009. Podobně jako všichni ti, kteří mají blízký vztah k této balkánské zemi, i on upozorňuje na ohromný pokrok, který Srbsko za posledním léta udělalo.

"Většina Srbů chce do Evropské unie a Srbsko se na to připravuje. Je to dobře vidět v přijímání zákonných norem, které odpovídají normám EU. Ale je to také vidě i v racionálnějším chování podnikatelské sféry. Častější použití otřelé balkánské fráze, nemám problém, už se hodně vynechává," říká Karel Šindlář. Mění se dřívější zvyky a přístupy a mnozí srbští podnikatelé začínají postupně přijímat skutečnost, že čas jsou peníze a dané slovo se plní v termínu. Zejména v této době, kdy Srbsko zasáhla globální recese, už prostě na "balkánská specifika" není ten správný čas.

Země se chtě nechtě ocitla ve spárech světové recese, která zavinila citelné snížení průmyslové výroby, dovozů a vývozů. Mnohé fabriky už musely zavřít vrata, nezaměstnanost dramaticky vyskočila na nynějších 18 procent. Konec jejího růstu je však v nedohlednu. Pokud chce vláda zachránit zemi před ohromnou dírou deficitu a získat další finanční prostředky, musí splnit požadavky Mezinárodního měnového fondu a přijmout tvrdá rozpočtová opatření.

Už koncem srpna projednávala delegace MMF v Bělehradě změnu úvěrové smlouvy v hodnotě 2,9 miliard eur, která byla uzavřena letos koncem března. Srbsko díky tomu získalo příslib dodatečné finanční injekce. Zástupci fondu navrhovali sice jako jedno z léčivých opatření navýšení DPH, jenže bělehradská vláda dala přednost výdajovým škrtům a úsporám. Pokud si tedy Srbsko bude chtít sáhnout na peníze, jejichž vyplácení fond na podzim pozastavil kvůli otálení s naplňování závazku, bude muset říznout do živého. Ministryně financí Diana Dragutinović dokonce prohlásila, že Srbsko bude muset propustit pětinu zaměstnanců veřejného sektoru, tedy 14 tisíc lidí. Zemi čeká radikální reforma veřejného sektoru, která se dotkne úřadů, vzdělání, zdravotní péče i důchodového systému. Vše s cílem zásadně výrazně snížit výdaje. Sociální konflikt je naprogramován, byť například ministr hospodářství a regionálního rozvoje Mladjan Dinkić se snaží oheň hasit sérií návštěv podniků a měst po celé zemi.

Přesto je v případě srbské vlády patrný tah na bránu. A to i přesto, že se opírá o celkem devět různých polických subjektů. Barevný kabinet, složený po loňských květnových volbách, tak drží prezidentem Borisem Tadičem vedený svaz Pro evropské Srbsko, strana SPS, dříve vedená Slobodanem Miloševičem a zástupci menšin.

Přesto tento nevídaný počet se předseda vlády Mirko Cvetković mohl prezentovat protikrizová opatření, včetně záměru otevřít 12 zón volného obchodu a pokračovat ve výstavbě infrastruktury. Navíc se v posledních měsících srbští politici vrhli na kyvadlovou diplomacii vedoucí k dohodám, které by mohly pomoci srbským firmám ve vstupu na cizí trhy. Srbsko podepsalo s Tureckem smlouvu o volném obchodu, s Itálií deklaraci o posílení ekonomické spolupráce. Zájem Srbů se zaměřil i na Čínu, Rusko a Bělorusko, Švýcarsko a řadu dalších zemí. Navíc bělehradský kabinet sklidil pochvalu Evropské komise v jejím říjnovém hodnocení "za podstatný pokrok směrem k EU", byť podle názoru firemní sféry není podnikatelské prostředí stále ještě nastaveno podle západoevropských standardů.

Zda to vše stačí k povzbuzení ekonomiky, k překonání dramatickým finančních potíží státu a odvrácení doutnajícího sociálního boje ukáže říjnové jednání s emisary fondu a další vývoj.


Bulharsko

Když se Alexandr Pavlov před několika lety pustil do projektu výstavby hotelového komplexu v bulharském Carevu, někteří nad tím kroutili hlavou. Šéf cestovní kanceláře Alexandria nabídl totiž jeho část, sedmdesát šest apartmánů, českým zájemcům ještě před dokončením stavby, zbytek měl fungovat jako turistická ubytovací kapacita. Provoz byl zahájen před rokem a i skeptici dnes s uznáním pokyvují hlavou, že to nebyl až tak špatný nápad.

S hrdostí ukazuje na písečnou pláž, která leží kousek od komplexu. Tak blízko se dnes už stavět nesmí. Od 1. ledna loňského roku jsou zákony přísnější, nemovitost už neumístíte blíže než 100 metrů od břehu moře. "V zemi se více dbá na životní prostředí, než tomu bylo dříve. Pečuje se o národní parky, pravidla pro výstavbu jsou přísnější a snad všechna přímořská města mají čističky nebo je dále rozšiřují," říká Alexandr Pavlov. Mnohé investice, nejen ekologické, jsou však v nynější době zmraženy.

"I Bulharsko se potýká s recesí a nestabilitou podnikatelského prostředí. My naštěstí nepociťujeme její bezprostřední dopady vhledem k tomu, že naše investice je navázána na český trh," říká Alexandr Pavlov. Jak přiznává, také on v tuto dobu přibrzdil hlavní investice. Podobně jako i mnozí další zahraniční podnikatelé, pod tíhou hospodářské recese.

Právě pokles přílivu zahraničních investic a také stagnace spotřeby domácností byly v prvním půlroce letošního roku nepříjemnými faktory, které prohloubily hospodářskou recesi v této balkánské zemi. Bulharsko přitom recese postihla ve srovnání s vyspělými západními zeměmi s jistým zpožděním. Takže pokud ještě vloni vykazovala ekonomika šestiprocentní růst, v prvním pololetí letošního roku zaskočila veřejnost nepříznivá zpráva o jejím 4,2 procentním meziročním propadu.

Ocelářství v červenci bylo na kolenou. Stavebnictví hlásilo propad zakázek o 60 až 70 %. Textilní průmysl sčítal ztráty, podobně jako i zemědělství.

Nemilé jsou výhledy na zbytek roku. Očekává se další snižování výkonnosti ekonomiky a pokles spotřeby. Jen v ICT sektoru se za celý rok počítá s více než 15procentním poklesem. Kromě jiného je patrný útlum na úvěrovém trhu, snižování příjmů obyvatelstva, růst nezaměstnanosti. A jak ve svém zářijovém šetření uvádí Bulharská obchodní a průmyslová komora: "Zhruba 70 procent firem se potýká s citelnými dopady krize."

Přirozeně, že také nynější jednobarevná středo-pravicová vláda, která se koncem července s důvěrou 40 procent voličů ujala moci, je nucena válčit s virem recese. V jejím čele stojí razantní premiér Bojko Borisov, jehož kariéra a styl vyvolává uznání i pochybnosti.

Bývalý bodyguard, generál a starosta Sofie Borisov založil před časem stranu s krkolomným názvem Občané pro evropský rozvoj Bulharska (GERB), což v bulharštině znamená Erb. A v letošních volbách zvítězil kampaní boje proti korupci a mafiánským praktikám. Jeho snahy ocenil i Brusel, který odblokoval větší část fondů zmražených před rokem kvůli obavám, že fondy pro zemědělce skončí v kapsách mafie. Bulharští zemědělci přitom zoufale bojují s dopady krize a 140 milionů eur z programu SAPARD by mohlo znamenat pro některé z nich záchranu.

Přirozeně, že kroky vynášejí premiérovi rekordní podporu ve veřejném mínění. Podle průzkumů schvaluje protikorupční kroky vlády 78 procent občanů.

Body sbírá i dalšími rozhodnutími. První, co po převzetí funkce musel kabinet učinit, byla korekce odhadu letošního hospodářského propadu z předchozích dvou na šest procent. Proto ekonomický tým vlády, vedený expertem Světové banky Simeonem Djankovem, představil záchranný protikrizový balíček. Jeho součástí je zachování rovné daně a škrtání byrokracie, což se v praxi projevilo 15procentním seřezáním výdajů administrativu, rušením úřadů i zavedení opatření proti daňovým únikům. Žádné vyšší sazby, nýbrž ukončení dosavadní benevolence dvou klíčových institucí zodpovědných za jejich výběr, finančního úřadu a celní správy. Středobodem zájmu je přitom výběr spotřební daně z dovozu a výroby cigaret, alkoholu a pohonných látek. Však také hrozící deficit v řádu jedné miliardy eur je řádným strašákem dalšího vývoje, po rozpočtových přebytcích předchozích let.


Rumunsko

Na osm set tisíc pracovníků veřejného sektoru zaplnilo v polovině října ulice rumunských měst. Modré kšiltovky na hlavách, rozvinuté transparenty. Zatím převládaly úsměvy na tvářích.

Tento největší protest za posledních dvacet let proti rozpočtovým škrtům je však jen začátkem, koncem měsíce se čeká výstražná a poté generální stávka. A stávkové hlídky střeží centrály Sociálně-demokratické strany (PSD) a liberálně demokratické PD-L. Právě tyto strany přijaly rozhodnutí o přijetí úsporného balíčku opatření, jejichž součástí je masivní snižování mezd, zvyšování daní a výrazné škrty ve zdravotnictví a ve vzdělávacím systému. Na nepopulární opatření kývnula vláda konzervativního premiéra Emila Boca, která je dohodla pod hrozbou státního bankrotu s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Ten požadoval drastické úpory poté, co Rumunsku poskytnul úvěr ve výši 20 miliard dolarů. Naposled vláda přijala rozhodnutí snížit počet pracovníků státních drah CFR z 10 300 z celkového počtu 78 tisíc lidí.

To vše ve chvíli prohlubující se politické krize. Pod ohromným tlakem veřejnosti a narůstajícího sociálního konfliktu a nedlouho před konáním listopadových prezidentských voleb rezignovalo počátkem října všech devět sociálně-demokratických ministrů. Oficiálním důvodem byl požadavek premiéra na odstoupení sociálnědemokratického ministra vnitra s tím, že nezvládá narůstající kriminalitu v zemi. PSD si však tento krok šéfa vlády vysvětlila jako pokus získat kontrolu nad rezortem vnitra, který organizuje a dohlíží na prezidentské volby. Jak uvádějí někteří pozorovatelé, citovaní tiskem: "Zatímco se politici dokázali shodnout na úsporných opatřeních vůči obyvatelstvu, rozhořel se mezi nimi boj, pokud jde o posty, úřady, peníze a vliv". Někteří analytici upozorňují na to, že v takové situaci se vládě jen těžko může podařit splnit slíbená úsporná opatření a naplnit požadavek MMF. Negativně se to může odrazit na reálné ekonomice i směnném kurzu. "Právě externí požadavky fondu snížily riziko platební krize," poznamenala k tomu agentura Moody's.

Přitom ještě před dvěma lety bylo Rumunsku oslavováno jako neoliberální příklad balkánského tygra. Nízké daňové zatížení a privatizační kampaň přilákaly do země zahraniční investice. Jestliže v roce 2003 šlo o dvě miliardy USD, pak o tři roky později dosahovaly tyto přímé investice již šesti miliard.

Ještě před časem se země potýkala s nedostatkem pracovníků a vláda organizovala náborovou kampaň v Itálii a ve Španělsku a vyzývala k návratu statisíce pracovních emigrantů. Tyto pokusy však vzhledem k průměrné mzdě, v přepočtu 350 eur, vyšly naprázdno. Také spotřebitelé utráceli a zadlužovali se a v tomto konzumním opojení se země se v zahraničí zadlužila 75 miliardami euro.

Signály krize se objevily již v první polovině minulého roku. Bukurešťské kavárny a restaurace byly přesto plné návštěvníků, lidé nakupovali v obchodních domech jako diví. I média předstírala, že se nic neděje, přestože do země přijeli vyjednávači MMF. Jedinými svědky blížících se potíží byly všudypřítomné tabule směnáren s nabízenými kurzy.

Dnes je vše jinak a rumunská ekonomika zažívá volný pád. V prvním čtvrtletí pokleslo HDP o 6,2 procenta, další kvartál o 8,8 procenta a na podzim se očekává devíti procentní propad ekonomiky. Jen za letošní první půlrok klesly o 43 procent na čtyři miliardy USD.

"Naplno se ukázalo, že vysoké zahraniční i domácí zadlužení firem i domácností bylo riskantní a při poklesu domácí měny přineslo mnoho potíží. Navíc bankovní domy obdobně jako v jiných zemích EU zpřísnily podmínky pro poskytování úvěrů. Snížená schopnost některých subjektů splácet své dluhy a ztížený přístup firem k úvěrům jen umocnily hospodářský útlum, který se v ekonomice projevuje naplno," komentuje situaci české Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Mnozí se obávají sociálně ekonomického kolapsu. "Čeká nás nejtvrdší podzim za posledních deset let," podotýká rumunský ekonomický list Zirual Financiar.

A co dál? Optimistické scénáře tvrdí, že příští rok se rumunská ekonomika odrazí ode dna.