Sžíravý plamen protekcionismu

Mezinárodní měnový fond odhaduje růst světového obchodu v roce 2010 na 2,5 procenta. Růstu pomůžeme, pokud součástí strategií úniku z krize bude zrušení protekcionistických opatření, které toky světového obchodu poškodily a kterému jsme propadli.

Obstojí svobodný obchod v době krize?

Svobodný mezinárodní obchod přináší pozitivní efekty pro spotřebitele, výrobce i stát. Proč je tedy tak odmítán? Ochranářská politika přece zmenšuje celkový ekonomický koláč. To, co vynaložím za dodatečná cla a různé další bariéry obchodování, neutratím jinde. Problém je v tom, že volný obchod nepřináší prospěch pro všechny skupiny stejně a působí dlouhodobě. Mají-li skupiny účastníků, kteří jsou ohroženi, dostatečnou politickou moc, přesvědčí politiky, aby učinili opatření, která volný obchod omezují. A to přesto, že z volného obchodu prosperují spotřebitelé dováženého zboží i samotní vývozci.

Umění ekonomie a obchodní politiky spočívá v tom, že budeme zkoumat nejen bezprostřední, nýbrž i dlouhodobé důsledky ekonomických rozhodnutí, a kriticky posuzovat důsledky zvažovaných opatření pro celou ekonomiku. Tedy nejen jednu skupinu, ale také všechny ostatní. Přesně to popisuje vynikající ekonom Henry Hazlitt, když říká, že devět z deseti ekonomických omylů, které dělají politici, jsou důsledkem ignorování těchto poučení. Špatní ekonomové, silní lobbisté, přátelé protekcionismu předkládají své prezentace přesvědčivě. Hovoří o bezprostředním dopadu nebo jeho účinku na jednu skupinu trhu. Umění zvážit dopady na všechny skupiny, přemýšlení v dlouhodobém horizontu, vyžaduje dlouhodobý, složitý, možná i nezáživný myšlenkový proces a neslibuje nikomu žádné výhody. A právě tyto zásady je třeba opakovat v dobách ekonomické krize a poklesu důvěry ve světový hospodářský růst.

Krize vede k protekcionismu

Finanční krize, která propukla v září 2008, se rychle přelila do reálné ekonomiky. Bohužel národní recepty vlád, jak čelit krizi, se neobešly bez zavádění protekcionistických opatření. Proklamace z nejrůznějších neformálních večeří, summitů, konferencí a jednání hlav států tak zůstaly nenaplněnými sliby. Propad v celosvětové obchodní výměně za poslední rok o šestnáct procent (srpen 2009 proti stejnému měsíci roku 2008) nemůžeme tudíž přičítat pouze poklesu světové poptávky. Aktivním spoluviníkem jsou nepochybně i nově přijímaná nejrůznější protekcionistická opatření.

Evropská komise vydala letos v říjnu zprávu, nakolik mohou přijímaná opatření k ochraně ekonomiky a trhu ohrožovat světový obchod. Zpráva vypočítává, že země skupiny G20 zavedly od loňského do letošního října celkem 223 opatření, která mohou být označena za bariéry v obchodu nebo investicích. Mezi největší hříšníky patřilo Rusko (58 opatření), Argentina (35 opatření) a Indonésie.

Nejvíce postiženými odvětvími jsou zemědělství, potravinářský, ocelářský, automobilový a textilní průmysl. Navíc řada restrikcí směřovala i do světového obchodu v sektoru služeb.

Velmi významnou oblastí omezování volného obchodu je zhoršení přístupu k veřejným zakázkám a nárůst vládních podpor pro domácí průmyslová odvětví. Podpora vlastní domácí výroby a exportu, s omezením zahraničních komponentů, je nejčastěji zarámována heslem Buy National. V těchto opatřeních našly největší zalíbení především Spojené státy, Rusko, Čína, Jižní Korea, Japonsko a také Kanada.

Zpráva Evropské komise také připomíná, že v době krize dochází k posilování i přijímání opatření na ochranu obchodu, která mají například podobu antidumpingových řízení. Za poslední rok stoupl počet šetření o třicet procent.

Omezující opatření, která jsou uplatňována na hranicích, například v důsledku přijímaných nových dovozních cel, kvót, licencí či cenových opatření, zasáhla podle odhadu Komise více než pět procent celkového evropského exportu.

Uvedená zpráva nehovoří o samotných opatřeních Unie. Chceme-li mít tedy úplný obrázek, musíme se podívat na hodnocení EU očima jiných, především Světové obchodní organizace, OECD či Světové banky. Podle jejich hodnocení si Evropská unie jako celek i jednotlivé země sice zachovaly jistou umírněnost, přesto však nevycházíme bez poskvrny. Největší oblibě se v rámci Unie a také mezi členskými státy, těšila protikrizová opatření přijímaná ke stabilizaci finančního sektoru, zmírnění pravidel pro státní pomoc či financování obchodních transakcí. V oblasti obchodních opatření je EU vytýkáno především obnovení dotací na vývoz mléka a mléčných výrobků z počátku letošního roku. Toto opatření je považováno také za obchod nejvíce narušující.

Unie čelí také kritice, že restriktivní dopad mohou mít i některá nově zahájená antidumpingová šetření či vyrovnávací opatření, namířená vůči některým vývozcům na unijním trhu, zejména Číně, Indii a Malajsii. Téměř ve všech zemích sedmadvacítky byla přijata i nejrůznější finanční opaření směřující proti krizi, zejména ve finančním sektoru (došlo například k posílení likvidity, rekapitalizace bank, refinancování a záruky), anebo v podpoře některých sektorů ekonomiky (například šrotovné).

Je tedy zřejmé, že krize vlnu protekcionismu skutečně zvedla. Pro evropskou obchodní politiku není dobré, že se samotná Unie dostává do situace, že evropské stimulační růstové balíčky jsou v rozporu s duchem uvolňování bariér, volné soutěže a otevřeného přístupu na trhy. Tedy s klíčovými principy, které hlásáme a na jejichž dodržování tak často při mezinárodních jednáních přísaháme. V tomto platí jednoduchá rovnice - čím více ochranářských opatření bude na straně Unie, tím menší manévrovací prostor máme při snižování mezinárodních bariér.

Jaký obchod po krizi?

Musíme myslet na dvě hlavní rizika, která vlna protekcionismu vyvolala. Tím prvním je hrozba odvetných opatření, jež mohou vést až k eskalaci růstu překážek a dramatického zvýšení transakčních nákladů obchodu. Druhou hrozbou, která se dnes zdá pravděpodobnější, mimochodem i s ohledem na neutěšený vývoj jednání o světové liberalizaci obchodu, je ztráta politické vůle a chuti pokračovat ve snižování překážek světového obchodu, pokles respektu k pravidlům mezinárodního obchodu a ztráta prestiže Světové obchodní organizace (WTO).

Na mezinárodní scéně je proto důležité, aby Česká republika prosazovala a připomínala závazek zemí G20, že opatření na podporu skomírajících ekonomik budou odstraněna ihned po prvních příznacích ekonomického oživení. A protože podle listopadového hlášení Unie se Evropská unie již vymanila z recese, nebude vůbec zbytečné, když s touto strategií cesty z bludiště protekcionismu začneme sami u sebe.

Autor je náměstkem ministra průmyslu a obchodu.