Na začátek trochu optimismu: navzdory všem varováním lze říci, že virus "prasečí" chřipky je vlastně dobrou zprávou. Kdyby se totiž pandemickým stal virus "ptačí" s 50% smrtností lidských případů, situace by byla mnohem horší.

Místo tohoto agresivního viru H5N1 z východu se ale k překvapení odborníků - a štěstí nás všech - objevil jeho mnohem mírumilovnější "prasečí" západní kolega H1N1. Přesto ani jej není radno podceňovat, což se u nás bohužel děje, a to na místech nejméně čekaných: na odpovědných úřadech a mezi zdravotníky. Právě v důsledku jejich nekompetence většina lidí - včetně těch nejvíce ohrožených - nakonec nebude před virem chráněna očkováním.

Tajemství seznamů

Chřipkové viry se velmi snadno šíří a nakazí se jimi proto celosvětově obrovské množství lidí. Většina nemocných se uzdraví bez jakékoli léčby, ale malá část onemocnění probíhá komplikovaně a bohužel i fatálně. Díky celkovému vysokému počtu případů ale není počet úmrtí na chřipku vůbec zanedbatelný. Jen v Česku na ni každoročně umírá nejméně 1000 lidí, což z ní ve vyspělých zemích dělá nejčastější příčinu úmrtí, kterému lze zabránit očkováním. Pro pandemickou chřipku platí podobná fakta jako pro tu sezonní: mnoho lidí onemocní, většina se bez komplikací uzdraví, ale bohužel malá část nemocných i zemře a části těchto úmrtí lze zabránit vakcínou.

Česko objednalo pandemickou vakcínu v počtu 1 milionu dávek, tedy při podání 1 dávky vakcíny pro 10 % obyvatel. Pro srovnání: Spojené státy nakoupily 250 milionů dávek, tedy přepočteno na počet obyvatel 8x více než my. Proto u nás bylo třeba rozdělit vakcínu tak, aby při nízkém počtu dávek bylo zabráněno co největšímu počtu případů a úmrtí.

Ministerstvo zdravotnictví, namísto toho, aby jednoduše definovalo rizikové skupiny určené k vakcinaci, pověřilo armádu úředníků a lékařů prací na seznamech 1 milionu lidí, kteří mají být očkováni. Zdálo by se, že se ministerstvo zdravotnictví snaží vyřešit spíš problém nezaměstnanosti než očkovací kampaň. Seznamy pak jsou absurdním způsobem posílány sem a tam mezi zdravotními pojišťovnami, praktickými lékaři a lékaři-specialisty, všichni je řádně upraví a zase pošlou o kousek dál. Tímto způsobem pak byla určena část dávek pandemické vakcíny pro skupiny obyvatel, kteří ji nejméně potřebují a na velkou část těch nejohroženějších, tedy nemocných lidí mladších věkových kategorií včetně dětí, se bohužel nedostane.

Nepochopitelné nepochopení

Korunu této situaci nasadili samotní zdravotníci. Namísto aby se pokusili alespoň částečně napravit škody a co nejdříve naočkovali sebe a své pacienty, stali se hlavními protagonisty antiočkovací kampaně. Vyrojily se zástupy "odborníků", kteří se nestydí veřejně prezentovat ničím neopodstatněné názory o škodlivosti vakcíny, riziku závažných nežádoucích účinků při očkování v době epidemie a podobné nesmysly. Najdou se primáři, kteří odmítnou vakcínu za celé své oddělení, vrcholný představitel lékařské profese ze sebe "nenechá dělat pokusného králíka" (rozumějme nenechá se naočkovat vakcínou řádně schválenou evropskou registrační autoritou), gynekologové odmítají očkování pro těhotné ženy, tedy skupinu obyvatel, která je úmrtím na pandemickou chřipku ohrožena desetkrát více než běžná populace.

Zdravotníci vůbec nepochopili, že se mají nechat naočkovat nejenom proto, aby chránili sebe a své rodiny, ale zejména proto, aby infekci nepřenášeli na ty nejzranitelnější, tedy nemocné lidi, kteří mohou chřipce nejpravděpodobněji podlehnout. Zdravotníci stejně tak vůbec nepochopili, že oni musí jít svým pacientům příkladem a první se nechat naočkovat a tím přesvědčit o prospěšnosti této intervence. Velká část zdravotníků prokázala buď svou neznalost, anebo naprostý nezájem o zdraví svých pacientů.

Na skutečnosti, že v Česku na chřipku umírají lidé stejně jako jinde na světě, není nic překvapivého, bylo tomu tak, je tomu tak a bude tomu tak. Smutný je ale fakt, že za část těchto úmrtí ponesou odpovědnost naši úředníci a zdravotníci. Česko si dokázalo, že v krizové situaci není schopno zareagovat.


Daniel Dražan
Autor je lékař