Půl roku za zlomenou nohu
Aleš Sokolík z Novojičínska dostal loni půlroční podmínku za skluz, kterým přerazil při fotbalu nohu protihráči. V jiném případě obránce Jiřího Beneše z východních Čech soud také potrestal - nedal mu však podmínku, ale jen nařídil zaplatit 250 tisíc za léčení zraněného protihráče.
První potrestaný lyžař
Před rokem odešel od trestního soudu s podmínkou první lyžař. Jakub Závora vážně zranil sedmiletou dívku. Státní zástupce mu prokázal, že jel neopatrně. Dostal půlroční podmínku. Mladíkovi navíc nepomohlo, že byl instruktorem, a měl tedy podle soudu jezdit zvlášť obezřetně.
Pravidla i na sjezdovce
V roce 1998 narazila Češka na sjezdovce v Itálii do jiného lyžaře a vykloubila mu rameno. Civilní soud jí nařídil zaplatit bolestné 1100 eur. Argument, že šlo o rekreační sport, nebyl nic platný. Podle soudu měla dodržovat pravidla Mezinárodní lyžařské federace, tedy jezdit tak opatrně, aby byla schopna kdykoli zabránit srážce.
Karatista u Nejvyššího soudu
Prvním, kdo svůj případ dovedl až k poslední instanci, Nejvyššímu soudu, byl pětadvacetiletý prvoligový karatista. V občanskoprávní při zažaloval svého soupeře, který při utkání použil úder proti pravidlům. Vysoudil odškodnění, protože mu zůstaly následky na celý život.
Na světelné tabuli svítil čas 28:04, když píšťalka zastavila zápas. V rohu kluziště zůstal ležet sedmnáctiletý hokejista. Jan Nádvorník byl chvíli v bezvědomí, měl otřes mozku a ošklivě zlomenou ruku.
Těsně před tím ho tvrdě srazil protihráč Martin Holý, kterého kromě vyloučení později dostihl ještě jeden trest: podle soudu musel protihráči zaplatit 23 tisíc odškodného a dalších 36 tisíc, které ho stál soudní spor.
Holý, hokejista Rokycan, se stal dalším člověkem, který musel kvůli zranění při sportu před soud. Takových případů přibývá, HN jen za poslední dva roky popsaly tři. Sportovci v Česku si totiž pomalu zvykají, že zákony platí i na hřištích a na sjezdovkách. A nebojí se obrátit na soud či na policii - výsledkem pak může být odškodnění nebo i podmínečné vězení.
Jenže s tím se objevují i obavy, jestli právo nebude do sportu zasahovat příliš. Tedy jestli se třeba právě hokejisté nebudou jednou bát jít do soubojů naplno, aby později neskončili u soudu.
Znalec poznal, jak to bylo
Tehdy v Rokycanech, kde se hrál zápas juniorské ligy, šlo o jeden z nejnebezpečnějších faulů v hokeji. Hráč Nádvorník dojížděl puk, za ním přijížděl soupeř Holý. Vrazil do Nádvorníka a ten spadl hlavou proti hrazení - po takových zákrocích už někteří hráči zůstali i na vozíku.
Mladík naštěstí vyvázl jen s otřesem a zlomenou vřetenní kostí. Ale on ani jeho rodiče se nechtěli smířit s tím, že by vše mělo skončit jen vyloučením protihráče do konce utkání. A podali na rokycanského Holého žalobu.
Zpočátku to vypadalo, že soud nebude moci rozhodnout, jak se vše seběhlo. Holý sice uznával, že hráče pražské Kobry složil k zemi, ale ne schválně. Jen prý za ním jel a Nádvorník náhle metr před hrazením zabrzdil. A jak byl Holý rozjetý, zezadu ho setrvačností srazil. Navíc ani ne ramenem nebo rukama před sebou - zkrátka jen hrudníkem, protože nestačil včas zastavit.
Potíž však byla, že si už nikdo nepamatoval, jak se vše odehrálo. Rozhodčí nedokázali říct nic víc, než že to byl nebezpečný faul, jasno do případu nevnesl ani brankář, který byl ke srážce nejblíže.
Sport už před soud patří
Nakonec ale pomohl docent biomechaniky Karel Jelen z Univerzity Karlovy. Ve svém posudku spočítal, jakou rychlostí do Nádvorníka musel soupeř narazit a jak se pak jeho tělo otočilo, když padalo. A z toho vyčetl, že se útočící hráč musel na střet připravit: zpevnil tělo a přidal na síle. Tedy žádná náhoda a nezaviněná srážka. "Zranění vzniklo na základě vědomého jednání obžalovaného," zjistil znalec.
Soudce Miroslav Hromada proto rozhodl, že Nádvorníkovi patří odškodnění. "Takový zákrok se hrubě vymyká pravidlům hry, a proto nejde o důsledek běžného rizika spojeného s provozováním kontaktního sportu," rozhodl rokycanský soudce Miroslav Hromada.
Faulujícímu hráči navíc přitížilo, že jako junior už musel vědět, jaké situace v hokeji nastávají. "Právě zkušenosti, které žalovaný musel mít, vedou tak soud k závěru o existenci vědomé nedbalosti žalovaného. Věděl totiž, že následek svým jednáním může způsobit, a bez přiměřených příčin minimálně spoléhal, že je nezpůsobí," napsal soudce Hromada v polovině loňského roku v dosud neznámém rozsudku, který HN získaly.
Soudce: Běžný faul není na soud. Jen ten za hranou - čtěte ZDE
Za zranění na lyžích padl první trest - čtěte ZDE
Žokej přestál soud, ale hrozí mu trest za doping - čtěte ZDE
Když v roce 2001 ochrnul po faulu třebíčský hokejista Tomáš Zelenka, státní zástupce Arif Salichov prohlásil, že za zranění nikoho stíhat nebude. "Ve sportu prostě platí odlišná pravidla." Ale to už dnes není pravda. Zranění hráči se snaží dostat odškodnění žalobami u občanskoprávních soudů, případně se obrací na policii, aby případ vyšetřila a poslala k trestnímu soudu. "Strašně těch případů přibývá. Ještě před pěti lety jsme neměli žádný, v poslední době jsme ale dělali posudky na několik takových sporů," říká znalec Jelen, autor rozhodujícího posudku v rokycanském sporu.
Jako jeden z prvních se až u Nejvyššího soudu domohl odškodnění prvoligový karatista, jemuž soupeř zakázaným úderem ukončil kariéru - dodnes má následky. A stejný soud předloni potvrdil, že před trestní soud se může dostat i faul při fotbale. Souhlasil s trestem pro amatérského obránce, který přerazil nohu soupeři.
HN také loni jako první vylíčily kauzu lyžaře, který jel neopatrně na sjezdovce a vážně zranil malou dívku. Stal se prvním odsouzeným lyžařem v Česku. Odborníci ale tvrdí, že ne každý faul se zraněním má končit u soudu. Musí jít o zákrok, který jde očividně proti pravidlům. Jako když fotbalista skluzem zajede do soupeře, i když ví, že už mu stejně nemůže vzít míč. Nebo když právě hokejista ví, že se chystá na vysoce nebezpečný zákrok.
Soudce Nejvyššího soudu Michal Králík, expert na právo ve sportu, si také všiml, že české soudy dávají za zranění často mírnější tresty, než je obvyklé v cizině. "V zahraničí bývají razantnější. Ta drobná pochybnost, jestli by sportovec měl či neměl zodpovídat za zranění, se promítá i do úvahy soudců o výši trestů," říká Králík.
