Roubenka s božským segedínem

Cyklisté, turisté i starousedlíci vybírají jídla z prosté tabule popsané křídou. Snad každý na ní najde alespoň jedno, které se za školních let naučil upřímně nenávidět. Boučkův statek je místo, kde je pravý čas staré předsudky zahodit a zjistit, že žemlovku nebo koprovku stojí za to odstranit z indexu.

"Nemáte rezervovaný stůl? Tak to si nesednete," varoval mě spřátelený horolezec, když jsme se zvečera potkali pod Suchými skalami, které se nad vesnicí s vyhlášeným podnikem tyčí. Okolí roubenky obklíčené hradbou dobrých dvou desítek aut mu dávalo za pravdu. Naštěstí zrovna přestalo pršet, a tak jsme ještě našli volný stůl na dvorku. Od venkovního grilu voněly pečené flákoty a cedule v zádveří slibovala rajskou, koprovou, dva druhy guláše, bramborové placky se škvarky, domácí koláče...