Kostkovaný kůň a jiné lži

Tým kanadského doktora Kanga Lee vydal nedávno zprávu o nejnovějším výzkumu dětského lhaní. Psycholog Lee působí na Torontské univerzitě a lhaním a pravdomluvností se zabývá už dvacet let. Tentokrát překvapil: Čím dříve prý děti začnou zdatně lhát, tím větší mají šanci, že budou v životě úspěšné. K tomu závěru došel poté, co uskutečnil sérii pokusů s dvanácti sty kluků a děvčat ve věku od dvou do šestnácti let. Někteří z nich lhali mnohem přesvědčivěji a lépe zametali stopy než ostatní. "To je důkaz, že se jejich mozek rychle vyvíjí," prohlásil výzkumník. A došel k závěru, že by z nich mohli vyrůst úspěšní bankéři.

Mají se z toho rodiče těšit, nebo panikařit? Nejspíš ani jedno, ani druhé. Raději to vzít, jak to je. Jejich lhavé dítě totiž není žádná výjimka. Podle Kanga Lee lže ve dvou letech pětina dětí, ve třech polovina a ve čtyřech už devět z deseti. Ve dvanácti prý nikomu ve lhaní nezabrání ani nejpřísnější náboženská výchova.

Lee si to ověřil na dvou testech. Malé děti posadil, za záda jim umístil hračky a přikázal, aby se neobracely. Sledoval je skrytou kamerou a viděl, že neposlechly. Sice zapíraly, ale v proudu otázek se většinou nakonec podřekly, jakou hračku mají za zády. Větší děti zase dostaly otázky na listu papíru a měly zakázáno opisovat odpovědi z jeho rubu. Prozradila je znalost údaje, který byl ve skutečnosti chybný.

Co s tím? Netrestat lež přísně, spíš vysvětlovat. A hodně opatrně rozlišovat, protože, jak připomíná například Penelope Leachová v knize Dítě a já, není lež jako lež. Když dítě všude vypráví, jak cestovalo s tatínkem, jehož ve skutečnosti ani nezná, není to lež, ale výraz velké touhy. A když malý školák maluje, jak v modré trávě cválá kostkovaný kůň, a dušuje se, že ho opravdu viděl, je to fantazie. Učitelky, co za tohle dávají pětky, snad už vymřely.

Více o dětském lhaní se dočtete v knize Penelope Leachové Dítě a já (1998) a na webu kangleelab.com.