Tajemná síla menhirů

Nejslavnější megalitický objekt je patrně Stonehenge, menhiry, tedy kameny vztyčené neznámou kulturou, však máme i u nás. Největší stojí u Klobuk na Slánsku a dosahuje výšky přibližně tři a půl metru. Smysl těchto objektů není přesně znám, hypotéz je ale hodně - od umírněných až k neobvyklým. K těm druhým patří názor, že megality byly jakési akumulátory energie naší planety, která je schopná ovlivňovat lidskou psychiku a dávat jí netušené schopnosti.

Mnoho milovníků záhad tvrdí, že v okolí menhirů zažívají, zejména v den slunovratu, mimořádné pocity. Věří, že staří Keltové kameny vztyčovali, aby energii Země podchytili a využili při mystických obřadech. Totéž usilovně činí i ti, kdo se cítí být jejich dnešními následovníky. Má to hned dva háčky. První spočívá v tom, že megalitické stavby tu většinou byly mnohem dřív než Keltové. A ten druhý? Měření, která u menhirů proběhla, nedávají moc přesvědčivé výsledky.

K takovému výzkumu došlo i u klobuckého menhiru - poprvé během letního slunovratu 1999. Tehdy skupina amatérských badatelů zjistila, že v okolí kamene klesá intenzita magnetického pole, a před východem slunce se toho dne dokonce výrazně změnila. Odborníci však poukazovali na nedokonalou metodiku měření. Proto se výzkum opakoval, na interpretaci výsledků se však záhadologové s vědci neshodli. První tvrdí, že výsledky jsou pozoruhodné, druzí na nich nic zvláštního nevidí. Náhodný návštěvník v minulých letech mohl balvanu u Klobuk jen závidět, protože jej často objímalo i několik žen najednou. Jiné zatím provozovaly pomalé rituální tance v bezprostřední blízkosti. Podobnou pozorností bývají poctěny i jiné menhiry, například ten, co se nachází v Chabrech na okraji Prahy.

Více o menhirech se dočtete v knize Tajemné Česko (2010).