Nečekala jsem, že změny v ČD půjdou rychle, ale je to ještě horší

Pracovala ve firmě, která učí ostatní efektivitě, a odtud letos přešla do Českých drah. Nijak nezastírá, že je tam "strašně moc" věcí, které lze zlepšovat. Právě to nakonec Martinu Mannovou přilákalo. Jako projektová ředitelka ČD má dnes na starosti změnu firmy z molochu v dynamickou společnost.

Že se jednou bude zabývat podobnými projekty, by ji přitom v minulosti ani nenapadlo. Před dvaceti lety totiž začínala jako vědecký pracovník na univerzitě ve východoněmeckém Halle. "Pokračovala jsem tam po studiu," vzpomíná s tím, že na gymnáziu za ní přišli s otázkou, zda by nechtěla studovat chemii v tehdejší Německé demokratické republice. "Byla to jediná možnost, jak se dostat do zahraničí a naučit se německy," říká. Po studiu pak v Německu zůstala a testovala chování léků z pohledu fyziky. Cesta do byznysu byla ale nakonec velmi rychlá.

U Roland Berger jsem škrtla osobní život

Tehdejší šéf společnosti .A.S.A. Václav Novák (dnes stojí za poradenskou firmou ML Moran, která se zabývá restrukturalizacemi) ji přesvědčil, aby jako chemička přešla k němu. Stala se asistentkou ředitele prodeje a pracovala na projektech starých ekologických zátěží. "Málokdo ví, že věci se na skládku nevozí jen tak, ale rozložení musí splňovat přesné parametry a firmy tohoto typu mají celé týmy chemiků. Odborníci řeší, jak likvidovat různé typy odpadů," popisuje.

Chemické vzdělání ve firmě sama nicméně prakticky nevyužila, její práce totiž spíše souvisela s obchodními schůzkami a také rychle zjistila, jak firma funguje. Když se pak po roce jednotlivé dceřiné firmy .A.S.A. spojovaly, nabídli jí místo marketingové ředitelky. Jenže tou dobou už přemýšlela nad inzerátem, který zahlédla v novinách.

Poradenská společnost Roland Berger hledala v Česku konzultanta na juniorskou pozici. A Mannová se rozhodla nabídky využít. Mohla být ředitelkou, ale šla do firmy, kde měla znovu začínat. Přistoupila na nižší plat. Velkou výhodu pro ni představovalo to, že jí v Roland Berger vyšli vstříc v dodělávání doktorátu. V .A.S.A. si na to musela brát dovolenou.

"Byl to pro mě 'job' snů, hned na začátku jsem letěla do Ostravy a pak hned do Vídně. A úplně bez zkušeností jsem začala řešit záchranu jedné letecké společnosti před bankrotem," popisuje. Cestování a možnost pracovat každou chvíli v jiné firmě ji uchvátily. Zpracovávala analýzy z rozdílných oborů s tím, že to, co nevěděla, si musela zjistit.

"Ten pracovní nápor byl šílenství," přibližuje. Musela zcela škrtnout osobní život. "Když už podruhé zrušíte nějakou schůzku, tak už si ji příště ani nedomlouváte," popisuje, jak neměla čas na přátele. "Kdybych měla aspoň trochu času, tak bych z firmy odešla," říká v nadsázce. Hektického času v Roland Bergeru ale nelituje. Vypracovala se až do vedení společnosti a získala tak možnost si svůj čas sama organizovat. Jak říká, tehdy přestala firmy zachraňovat, ale zaměřila se na ty, které za záchranu nebo radu dokázaly zaplatit.

Žaludova vize je "o totální euforii"

Poslední čtyři roky byla ve firmě na poloviční úvazek, aby se mohla více věnovat svým dvěma dětem. "Kdybych nedělala dobře svou práci a nesehnala nové zakázky, asi by to nešlo," popisuje. Práce během mateřské byla pro ni spíše oživením než nutným zlem. "Je příjemné se pěkně obléct a jít někam, kde vás poslouchají," usmívá se.

Když se pak přiblížila doba, kdy měla opět nastoupit na plný úvazek, řekla si, zda to není šance přemýšlet, co dál. A objevily se České dráhy. "V Roland Berger byly mým oblíbeným klientem a situaci u nich jsem velmi dobře znala," přibližuje. Nakonec ji tak šéf drah Petr Žaluda a jejich finanční ředitel Michal Nebeský přesvědčili. Viděla prý zásadní změny a jejich vizi označuje za "totální euforii", která dává smysl, jinak by práci nevzala.

"Věnovala jsem se jedné firmě za druhou, a přišlo mi zajímavé věnovat se jedné pořádně," říká. Nedostatku práce se v Českých drahách nebála. Jako projektová ředitelka získala za úkol koordinaci transformačních projektů, které jdou často napříč celou firmou. Na starosti má i přípravu podkladů pro celkovou strategii firmy.

"Líbí se mi, jak moc je tento obor spíše životním stylem než zaměstnáním, podobně jako třeba letectví, lidé ve firmě tím žijí," popisuje. Takový šok, jakým byla cesta do firmy, které radí, jak fungovat efektivně, prý nezažila. Má ale aspoň srovnání. "Nečekala jsem, že tu změny půjdou rychle, ale je to ještě pomalejší," říká. Změny zbržďuje například firemní legislativa plná pravidel pro to, kdo co musí schválit, i jiná firemní kultura. Vyřídit zahraniční cestu v Českých drahách a v Roland Bergeru je prý nesrovnatelné. "Je to taková mravenčí práce," říká.

MARTINA MANNOVÁ
Projektová manažerka ČD chce vlaky přiblížit zákazníkům. Musí ale nejprve zjistit, co od cestování vlakem vlastně žádají.
FOTO: HN - M. SVOZÍLEK