Josef Středula (43)

Začínal jako dělník ve Vítkovicích. Odborovým funkcionářem je posledních dvacet let. OS Kovo šéfuje od roku 2005.

OS Kovo

141 tisíc členů má OS Kovo, a je tak největší odborovou organizací v Česku. Své zastoupení má v sedmi stovkách podniků. Významně ovlivňuje strojírenství, nejdůležitější obor české ekonomiky.

6,5 milionu členů má evropská odborová organizace kovoprůmyslu, pod kterou OS Kovo spadá. Sedmdesát různých odborových centrál stále častěji postupuje společně. V mnoha případech mají ale protichůdné zájmy, zachování výroby v jedné zemi znamená propouštění v druhé.

614 tisíc lidí pracuje v oborech spojených s kovoprůmyslem. Před krizí to bylo o 116 tisíc lidí více. Nejvíce se propouštělo v hutnictví a ve výrobě strojů a zařízení, kde přišla o práci téměř čtvrtina zaměstnanců.

Pro příští rok nečeká nikdo nižší růst ekonomiky než odboráři. V o něco vyšší růst doufají české podniky, ještě více čekají analytici a ještě více ministerstvo financí. Přesto odboráři žádají firmy, aby přidaly svým zaměstnancům. Šéf odborového svazu strojírenského průmyslu KOVO Josef Středula tvrdí, že to pomůže ekonomice. Lidé tak podle něj opět začnou utrácet. Odboráři tlačí i na stát, aby šetřil se škrtáním ve výdajích a podíval se, zda daně vybírá efektivně.

HN: Minulý týden jste jednali se zástupci ČNB o vývoji české ekonomiky. Změnilo to nakonec vaše odhady?

Nejsme tak optimističtí a odhadujeme, že v příštím roce bude růst ekonomiky plus minus půl procenta. Nemyslíme si, že je situace tak zajímavá, jak ji vidí ministerstvo financí. Bude to znamenat i důsledky pro veřejné finance a myslíme, že se schodek může dostat až na 200 miliard korun.

HN: Jak je ale možné, že odhadujete něco tak zásadně jiného než analytici a ministerstvo? Ministerstvo odhaduje 2,3 procenta, analytici od 1,5 do tří procent.

Příští rok je velmi komplikovaný. Neví se například, jaké budou důsledky zákona o veřejném zdravotním pojištění. Některé úkony ve výsledku nebudou hrazeny ze zdravotního pojištění a pacienti budou více platit, což může vést ke snížení spotřeby obyvatel. Ministerstvo financí předpokládá, že spotřeba poroste o dvě a půl procenta. My myslíme, že lidé budou spíše šetřit.

HN: Nejsou to ale informace, které mají i analytici?

V září 2008 odbory přišly s tím, že se obávají propadu hospodářství. Pak jsme byli terčem posměšků a ústrků, že jsme se zbláznili a neumíme počítat. A nakonec to byl nejpřesnější odhad. My budeme na svém, signály z reálné ekonomiky nám nedávají jediný důvod se domnívat, že HDP poroste tempem 2,3 procenta, jak očekává ministerstvo financí. Už i ČNB snížila odhad růstu a my si myslíme, že to bude ještě dramatičtější.

HN: Proč? Z ekonomiky přicházejí pozitivní čísla.

Máme signály, které nás zneklidňují, očekáváme velké tlaky, že některé firmy, které nyní dodávají například v automobilovém sektoru, už příští rok dodávat nebudou. Že zvítězí dodavatel ze země dále na východ. To je vážná zpráva.

HN: Šéfové některých firem, ale nyní říkají, že tyto obavy už ustaly. Odběratelé prý nechtějí riskovat nejistou kvalitu v nové zemi a raději si připlatí za osvědčenou výrobu v Česku.

To není pravda, jsou přesuny do Rumunska, ty jsou skutečné. Za poslední dobu se tam přesunuly kabelové svazky ze Stříbra, kde skončil prakticky celý region, nyní se tam přesouvá stejný sortiment z Delphi Packard z České Lípy a končí tam 1400 lidí. Jsou věci, které nejsou tak jednoduše viditelné. Je velký tlak na subdodavatele, který je tlačí do cen, jež v Česku nejsou realistické. Oni se pak mohou sami přesunout.

HN: Ten trend je tak výrazný, že sníží růst ekonomiky na půl procenta?

To není jen tím. Nevíme, jak to půjde s DPH. Mluví se o tom, že se sjednotí na 19 procentech. Čeká se růst cen, energií, bydlení. Lidé už si všímají vyšších doplatků za léky. Diskutuje se o placení školného. Spotřeba tak rychle neporoste.

HN: Říkáte, že teď je na firmách, aby zaměstnancům vrátily jejich vstřícnost během krize a zvýšily jim mzdy. Neodporuje to vašemu odhadu růstu?

I ty firmy, které jsou po krizi a mají pozitivní vývoj zakázek, předpokládají, že nebudou přidávat na mzdách. Myslím, že je to špatně, protože jestli něco může této zemi prospět, tak je to vyšší spotřeba obyvatel. Je třeba, aby lidé vydělávali a cítili, že výkony ve firmách jsou stejné a někdy i vyšší než před krizí. Kdy jindy by se mělo přidávat, než když se daří. Proto nechápeme, proč se šéfové prosperujících firem tváří, že krize v tom konkrétním podniku ještě je.

HN: Oni se ale hájí, že riziko ještě nepominulo, a proto se bojí zvyšovat mzdy.

Jak pak chcete řešit situaci, kdy bez mezd budeme chudou zemí? Nebudou odvody, nebudou daně. To povede jen k tomu, že nebude nikdo utrácet. Německo dalo najevo, že mzdy je třeba zvednout - lidé budou utrácet a ekonomika půjde nahoru.

HN: Stále častěji se ale mluví o tom, že české zboží je kvůli silné koruně méně konkurenceschopné. Když se navíc zvýší mzdy, situace se ještě zhorší.

Co to znamená konkurenceschopná firma? Že máte firmu v automobilovém průmyslu a ta firma tu má čtvrtinové mzdové náklady než její německá mateřská společnost, která vyrábí to samé? Znamená to, že česká firma je čtyřikrát konkurenceschopnější? No a v Německu jim přidají tři procenta na mzdách a v Česku tvrdí, že jim přidat nemohou.

HN: A co české firmy, které nemají mateřskou společnost s vyššími platy?

V Německu to vyrábějí, v Česku také, a ve stejné kvalitě. Tam přidají tři procenta, v česku nulu. To není specifický příklad, těch je celá řada. Jednomu přidají, druhému ne. Nevím proč. Je třeba zohlednit, jak se lidé během krize chovali a jak se chovají teď. V Německu mohli lidé využít koncept kurzarbeitu. V Česku nic takového nebylo a v plné míře to odnesli lidé. Vstřícnost je jedna strana věci, druhá strana je, že hloupí rozhodně nebudeme.

HN: Proč by přidávali, když za nabízené peníze zaměstnance seženou?

Pak se nám stane, že ti vysoce kvalifikovaní si vyberou jinou zemi. To není ničí zájem. To že se některé firmy dostaly na dno, je realita, my ale neděláme to, že bychom někde plošně řekli, jaký bude nárůst mezd. Děláme si analýzy, nejsme blázni ani zpátečníci.

HN: A jsou firmy, kde vám v analýzách vychází, že je třeba mzdy snížit.

V době krize to bylo skutečně vážné a často jsme na to přistupovali, hlavně na zkrácené úvazky. V řadě případů to znamenalo dramatické snížení mezd, o dvacet ale i o čtyřicet procent. Lidé tím dali najevo, že tu krizi vnímají a že jsou si vědomi toho, že tu ten problém je. Ale jakmile krize pomíjí, není důvod mít mzdy jako v krizi. Požadavek na růst mezd je oprávněný. A to nejen o inflaci.

HN: Není vyjednávání nyní složitější, když firmy začaly výrazněji sledovat náklady?

Snaha tu je, ale nezkoumáme, zda je to četnější. Problémem je, že není zájem přijímat lidi do trvalých pracovních poměrů. Za poslední rok a půl je to tak vážné, že jsou skoro všichni přijímání buď na kratší pracovní poměry, nebo přes personální agentury. Většinou se argumentuje obavami z problémů na některých trzích.

HN: To je ale pochopitelné. Propustit zaměstnance, kteří jsou na trvalý pracovní poměr, je poměrně drahé.

To není pravda. V Česku není drahé lidi propouštět. Když to srovnáte třeba s Německem, tak tam je to pro Čechy úplně sci-fi. Odstupné jde až do výše padesáti tisíc eur, a zkuste to srovnat s dvěma tisíci v Česku. Navíc firma nemusí hradit sociální náklady.

HN: Ale i tak to pro českou firmu náklad je, ne?

Náklad to je, ale propouštěný má menší zdroje než majitel firmy. Tři měsíce není žádný velký náklad. Firmy se snaží platit co nejméně, ale zaměstnanec může mít problém uživit rodinu. Je to i o sociální kohezi, v posledním období je nálada ve společnosti velmi špatná.

HN: Jak špatná?

Za deset let jsem nezažil takovou míru agresivity a nespokojenosti s děním v zemi, s politiky. Myslím tím s chováním politiků. To tu ještě nebylo a byl bych rád, aby se to tady uklidnilo, protože jestli něco potřebujeme, tak je to klid. Odbory nejsou tím, kdo to vyvolává. Vůbec ne. My jen reagujeme na vzniklou situaci.

HN: Odbory jsou vnímány tak, že brojí proti reformám. Není to tak?

Když se mluví o škrtech, proč se řeší otázka příjmu? Proč je možné neplatit zdravotní a sociální pojištění, i když na to upozorníte? Státu trvá i rok, než začnou šetřit naše podání. Nemyslíme si, že šetření je vždy jen na straně škrtů. Strana příjmů se nedostatečně řeší, nedostatečně se jde po těch, kdo krátí daně. Zaměstnanci si přesun do daňového ráje dovolit nemohou, protože to prostě nejde.

Někteří cizinci, aby měli pracovní povolení, tak zakládají družstva. To je velmi nebezpečný trend a my na to opakovaně upozorňujeme. To je snaha se zcela vymanit z daňové povinnosti a platby pojištění. To jsou další možné zdroje příjmů státu, to není žádný škrt, jen to chce aktivitu státu. Chceme, aby se propojily elektronické databáze a začalo se vážně sledovat, kde dochází k únikům. Někteří to ale vzali tak, že budou dělat společné kontroly, že najmou autobus a dovezou tam všechny kontrolory.

HN: To narovná rozpočet?

Těch příkladů je mnohem více. Jeden podnikatel propustil všechny zaměstnance a dal je na úřad práce. Brali podporu a on jim nabídl dohodu o provedení práce a ti tak pracovali dál. Firma generovala zisk na úkor daňových poplatníků, zaměstnanci neměli na výběr. Stát neudělal prakticky nic, my jsme museli kontaktovat i policii a požádat je o šetření.

HN: Myslíte si, že vládní reformy nepomohou?

Myslíme, že povedou jedině k devastaci celého systému. Zkrátka to není cesta k lepšímu stavu. Reforma je potřeba, ale je důležité, aby neubližovala. Nevidíme také důvod ke škrtům, když se stále snižují příjmy státu. Za poslední dobu se třikrát snížilo sociální pojištění.

HN: Co by státu mohlo pomoci?

My bychom chtěli, aby bylo do dostavby Temelína zapojeno co nejvíce českých firem. Chceme, aby peníze skončily v Česku, a ne někde v zahraničí. Neříkám, že ve stoprocentní hodnotě. Myslím, že je třeba se vážně podívat na tyto prorůstové impulzy.

HN: Není lepší být otevřenou ekonomikou a nestavět kolem sebe zbytečné bariéry?

Jsme otevřenou ekonomikou.

HN: Když bude ale každý protežovat své firmy, tak my jako firma závislá na exportu poneseme následky.

Bylo by naivní si myslet, že jiné státy nepreferují své firmy. V Česku jsou firmy, které ty technologie umějí a umějí to dobře. Jde o to, jak celý ten tendr dopadne. A myslíme, že důležitým měřítkem by měl být podíl českých firem. Je to pro stabilitu českých firem i české ekonomiky i o fiskální bezpečnosti.