Nemoc mi předpověděly sny

Kdybych měla namalovat lidskou bolest, zklamání, prázdnotu a beznaděj, asi bych protrhla štětcem čisté plátno. Zatím jsem nic podobného neudělala. Naopak moje obrazy ženských a mužských postav jsou optimistické, barevné. A to i přesto, že v posledních dvanácti letech neprožívám zrovna jednoduchý život.

Už jako dítě jsem měla sny, že jsem malířkou, která před plátnem sedí. Proč, na to jsem ve snech nikdy nenašla odpověď. A vidíte, dnes většinu času před obrazem prosedím. Může za to mozkomíšní roztroušená skleróza. Poprvé se projevila v době, kdy jsem končila studium na restaurátorské škole v Litomyšli. Tenkrát, při opalování dřevěných dveří v sakristii místního kostela, jsem přestávala vidět a začala jsem při chůzi občas podivně zakopávat. Moc jsem o tom s nikým nemluvila. Asi bych k lékaři hned tak nešla, kdybych se nebyla koupat na místním plavečáku. Na stěně tam visely obrovské hodiny a já je viděla rozmazaně. Kamarádce bylo divné, proč se jí ptám, kolik je hodin.