Jsme v pasti, mé slasti jsou tvé strasti

Kdo a kdo a kdo to je, co tu kolem brousí, kdo si nedá pokoje, všude strká fousy? Celá léta jsme žili v bludu, neb jsme si mysleli, že to jsou "kluci kočičí". Teď ale Radka Denemarková v novém románu ukazuje, že správná odpověď zní: Kobold. A také dodává definici: "Diblík, šotek, neposeda, skřítek, strážce podzemních pokladů. Přeneseně skřet, kreatura, monstrum." Román čtenáři dává již dopředu signál, že jde o dílo zpracovávající závažné téma... Proč potom nejapně začínat recenzi večerníčkovskou šišlandou? Ale jak ukazuje už název prvotiny A já pořád kdo to tluče (2005), poznávacím znamením próz Radky Denemarkové jsou dětské říkačky, avšak transponované dospělým poznáním: "Jeden krůček, druhý krok,/ už budu mít první rok./ Až bude těch roků pět,/ zasviní mě celý svět."