Ve vrcholném období skupiny Psí vojáci hrál Filip Topol na klavír tak bouřlivě, až mu z rukou tekla krev. Tehdy - v první polovině devadesátých let - říkal, že piano je zvíře z hor, které musí krotit. Zvláště pro lolity pod pódiem, které při emblematických písních typu Žiletky či Marilyn Monroe vzdychaly a vřískaly, jako kdyby byly na koncertu Beatles v šedesátých letech a slyšely Love Me Do, to byla zásadní atrakce. "Jsem takovej Michal David undergroundu, akorát nás nemaj rádi ti černoodění rokenroláci," odpovídal tehdy Filip Topol na otázku, kdo na Psí vojáky chodí.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
