Druhý život

Nebýt jejích bezmála 190 centimetrů, působila by velmi nenápadně. Mluví klidným, tichým hlasem, odpovědi si rozmýšlí a čas od času se při nich rozesměje. Nemá žádné manýry sportovní hvězdy a říká, že jí bylo příjemné, když v ní její někdejší spolužáci na dálkovém studiu psychologie nepoznávali slavnou tenistku - chovali se pak totiž přirozeně a ona věděla, na čem je.

Helena Suková přiznává, že díky penězům vydělaným v tenisu by už vlastně nemusela pracovat. Přesto - nebo možná právě proto - hledala něco, co by dalo smysl i jejímu potenisovému životu. Stejně jako další sportovci, které konec velmi úspěšné kariéry zastihl po třicítce, musela se i ona vyrovnávat se skutečností, že skončilo něco, co bylo hnacím motorem jejího života, co jí dávalo pocit seberealizace a uspokojení. A když byl člověk dosud zvyklý být ve svém oboru absolutní špičkou, není snadné začínat něco jiného úplně od nuly. "Ale není možné jen sedět doma a nedělat nic," vysvětluje někdejší tenistka, proč si dvacet let poté, co složila maturitu, dala přihlášku na vysokou školu, obor psychologie. Její prvotní motivací bylo prý jen "dozvědět se něco nového". O tom, že se psycholožkou opravdu stane, rozhodla až její stáž v Bohnicích.