Rory Stewart: Přešel pěšky Afghánistán, okouzlil Brada Pitta a stal se britskou politickou hvězdou

Byl letním učitelem princů Williama a Harryho, ve dvaceti šesti britským diplomatickým zástupcem v Černé Hoře, pracoval v tajných službách, přešel pěšky Afghánistán a napsal o tom bestseller, ve třiceti se stal zástupcem guvernéra jedné z iráckých provincií, v šestatřiceti profesorem na Harvardu a nositelem řádu Britského impéria a v sedmatřiceti britským poslancem. Letos mu bylo osmatřicet a mluví-li se o budoucnosti britské konzervativní politiky, mluví se hodně často právě o něm.

Životopis Roryho Stewarta vypadá neuvěřitelně a dokonale najednou: narodil se v Hongkongu, vyrůstal v Malajsii a na britské prestižní chlapecké škole Eton, studoval na Oxfordu, působil v prestižní armádní jednotce Black Watch a několik let pracoval pro ministerstvo zahraničí a zřejmě i pro tajné služby.

Pak ze dne na den opustil bezpečnou kariéru diplomata a vyrazil na šestnáct měsíců a deset tisíc kilometrů dlouhou cestu napříč Asií. Pěšky. A sám. Denně urazil v průměru čtyřicet kilometrů. Přešel Írán, Pákistán, Indii a Nepál. Jen do Afghánistánu ho Tálibán - jako bývalého diplomata - nepustil.

Krátce před Vánoci 2001 během putování po Nepálu zachytil zprávu, že Tálibán padl. Vrátil se zpátky, požádal prozatímní vládu o vízum a uprostřed zimy vyrazil na osamělou cestu napříč centrálním Afghánistánem - z Heratu do Kábulu.

"Země byla v té době ve válce už dvacet pět let, nová vláda byla u moci dva týdny, na cestě mezi Heratem a Kábulem nefungovala elektřina, nebyly tu žádné televize ani trička. V mnoha domácnostech byl jediným zahraničním produktem kalašnikov a jedinou globální značkou islám," začíná jeho kniha The Places in Between. Jedna z nejlepších, která kdy byla o Afghánistánu napsána.

Je to obyčejný příběh každodenního putování, bez mapy a bez předem domluvených noclehů po jednom z nejopuštěnějších míst na světě. Začíná se stmívat, teplota je už hodně pod bodem mrazu, slyšíte, jak se blíží vlci, vyčerpaný a hladový zaklepete na bránu vesnice vysoko v horách, kam ještě zprávy o pádu Tálibánu nedorazily, a od té chvíle je váš osud v úplně jiných rukou, než jsou ty vaše. Zařekl se, že ani metr své cesty neujede autem a dodržel to. A tak když mu uprostřed sněhové bouře došly síly a musel se nechat kus cesty odvézt autem, po pár dnech v horečkách vstal, vrátil se a celý úsek ušel ještě jednou pěšky.

Se stejnou zarputilostí bojoval s každodenní realitou válkou zničeného Iráku, kam v lednu 2003 dorazil na vlastní pěst jako dobrovolník, aby se nakonec stal zástupcem guvernéra v jihoirácké provincii Maysan. Pak se ještě jednou vrátil do Afghánistánu, aby tu společně s princem Charlesem a afghánským prezidentem Hamidem Karzajem založil Turqouise Mountain Foundation, která pomáhá s obnovou země.

Loni coby profesor lidských práv na Harvardu a sloupkař New York Times všechny překvapil, když oznámil své rozhodnutí všeho nechat a vstoupit do britské politiky - navíc do konzervativní strany, přestože jako teenager byl zapálený labourista. Vzal na záda batoh a v rámci volební kampaně obešel pěšky severoanglické hrabství Cumbria, kde kandidoval na poslance. Úspěšně.

Ani tím jeho neuvěřitelná kariéra nejspíš nekončí. V Británii se o něm mluví jako o budoucím ministru zahraničí, americký časopis New Yorker ho dokonce tipuje na budoucího premiéra. Práva na zfilmování jeho života už koupila produkční společnost Brada Pitta. Roryho Stewarta by měl údajně ve filmu hrát Orlando Bloom.

Knihy Roryho Stewarta

The Places in Between

o cestě napříč Afghánistánem

The Prince of the Marshes

o působení v Iráku

K zapůjčení u autorky na: lucie.tvaruzkova@economia.cz.