Jaké bylo vaše povolání snů a jak to dopadlo?

Milana Hrubá

HR Director EMEA, ADP GlobalView

1. V dětství jsem velmi snila o tom, že se stanu dirigentkou. Náramně se mi totiž líbilo prostředí koncertního pódia se všemi těmi úhledně upravenými hudebníky. Ti dychtivě očekávali na znamení svého dirigenta. Obdivovala jsem nejen jejich nasazení, ale i jejich evidentní radost z práce, kterou dělají. Nebylo však v mých silách splnit základní předpoklad pro tuto nádhernou profesi. Nemám totiž dobrý hudební sluch.

2. Myslím, že mi z toho dětského snu zbylo poměrně hodně. Stále obdivuji a užívám si práci s lidmi, kteří ovládají dobře svou profesi a mají z ní radost! Sice nedržím v ruce zrovna taktovku, nenosím ani frak, ale řízení a udávání "tónu" je důležitou součástí mé současné práce.

Jarmila Barešová

koučka, lektorka a terapeutka

1. Vysněná profese neměla konkrétní formu. Šlo spíše o pocity štěstí a naplnění, když jsem třeba hrála pro sousedy improvizované divadlo s loutkami, a dělalo jim radost. Často je překvapil nečekaný konec, ve kterém třeba Karkulka odjela místo k vlkovi trabantem na pouť. Ten pocit sdílené radosti mne provázel i v závodním sportu, kde jsem snila o olympiádě.

2. Práce mi poskytuje pocit vnitřního štěstí. Jsem průkopníkem nových koučovacích technik. Díky jedné z nich si nedávno naši reprezentanti v rychlostní kanoistice vyjeli nominaci na olympiádu. Mí klienti zažívají na seminářích podobně nečekané zvraty jako ta Karkulka, která odjížděla na pouť. Odcházejí hlavně s odvahou přestat odkládat své sny.

Ján Lalka

Managing Director/Fraud Investigator, Surveilligence

1. V dětství jsem chtěl být konstruktérem letadel. Lákala mě možnost tvořit sofistikované stroje, krásné na pohled, s novými funkcemi a plné nápadů. Sen se mi téměř splnil - deset let jsem se věnoval studiu strojařiny a konstrukci strojů.

2. Zůstala zachována podstata mé práce. Jen forma se trochu změnila. Jako forenzní vyšetřovatel pracuji podobně jako konstruktér - hledám řešení ke stále se měnícím zadáním, vymýšlím alternativní postupy tam, kde jiní končí se svými možnostmi. Namísto schémat převodovek a motorů kreslím schémata propojení a vztahů mezi podvodníky. Místo designu letadel navrhuji design systému prevence podvodů. Proto nelituji, že se můj dětský sen nesplnil.

Kamila Olivová-Freyová

majitelka poradenské společnosti
Milli MC

1. Chtěla jsem být popelářkou, později také potápěčkou, kaskadérkou a veterinářkou po vzoru svého dědy. Nakonec jsem od toho upustila, protože jsem zjistila, nemám ráda pohled na krev. Poslední mou vysněnou profesí byla módní návrhářka. Tuto představu jsem opustila až ve dvaceti, kdy jsem se definitivně vrhla na dráhu ekonomky.

2. Z dětských snů nezbylo téměř nic. I když mám občas pocit, že se v práci přehrabuji v odpadu, jsem jako na kolotoči či občas dostanu "přes ústa". Pořád ráda šiji a podporuji mladé umělce tím, že si kupuji jejich věci, které nosím. Svou práci miluji, nechci dělat nic jiného. Ráda pracuji s lidmi, komunikuji, motivuji, řídím, což mě provází vlastně celý život. Obdivuji všechny, kteří si v Česku dokážou plnit své dětské sny.

Marek Zeman

ředitel PR a komunikace finanční skupiny AXA

1. Nevím přesně, v kolika letech jsem o tom začal snít, ale dnes mám pocit, že jsem vždy chtěl psát. Kromě toho jsem v sobě našel performerské geny, chtěl jsem se v dobrém slova smyslu předvést. Příležitost jsem poprvé dostal na střední škole. Moje "veřejná kariéra" byla zahájena hrou na bicí v adolescentské kapele. Ve stejné době jsem začal s psaním textů a básní.

2. Dělám přesně to, o čem jsem v snil. Měl jsem štěstí, že mě osud zavanul do tří deníků. To byly první splněné sny. Pak už bylo blízko k tomu, podívat se na druhý břeh v době, kdy se u nás začalo mluvit o oboru s podivným názvem PR. To byl druhý splněný sen. V PR agentuře jsem začal pokukovat po mluvčích, velmi mě to lákalo. No, a tak jsem tam, kde jsem chtěl být.

Jiří Konečný

jednatel a majitel ELKO EP

1. Jsem z vesnice, chtěl jsem být traktoristou. Záhy jsem začal rozdělávat rádia staré ruské výroby a používat jejich reproduktory. Záliba v elektrotechnice mě neopouštěla a u reproduktorů jsem zůstal - hlavně jako kytarista. Hrál jsem na elektrickou kytaru, která mě fascinovala. A fascinuje dodnes. Hraji v kapele ELKO Band složené z lidí z naší firmy.

2. Elektronika se později stala mým chlebem. Měl jsem radost, když moje výrobky sloužily tak, jak jsem je vymyslel, a přinášely užitek. Z rodinné manufaktury vyrostl podnik, kde zaměstnávám 180 lidí. Nejvíce mě baví něco nového vymýšlet a uvádět do praxe. V posledních letech je mou vášní inteligentní bydlení. Bydlím v domě, který má jedno z nejvyšších IQ v Česku.