Pracoviště Univerzity obrany v brněnské čtvrti Veveří připomíná spíše větší modelářskou dílnu než zařízení pro supermoderní vojenský výzkum: u vchodu obyčejná garážová vrata, uvnitř nábytek jak z dob normalizace. 

Nicméně právě zde několik nadšenců téměř „na koleně“ konstruuje první české armádní vozidlo, které má dokázat válčit bez řidiče, co si jako „pandur na vysílačku“.

„Tady vzadu je místo pro dvě kamery na snímání okolí. Kousek pod nimi pak umístíme vlastní výzbroj vozidla, kterou může tvořit buď kulomet, nebo i protitanková řízená střela,“ říká major Jan Mazal a ukazuje na jednotlivé části vozidla s pracovním názvem TCX neboli Tactical Combat Experiment.

Vojáci ho budou moci ovládat na dálku, a to buď z desítky kilometrů vzdáleného velitelství, nebo i přímo z bitevního pole – jeho „řidič“ si ponese na zádech počítač a pokyny bude zadávat do opancéřovaného tabletu připevněného na opasku.

Vozítko o rozměru zahradního traktoru má armádě nabídnout různé dovednosti: od průzkumu oblastí, kam je riskantní posílat vojáky, až dálkově řízený boj s nepřítelem. „Pracujeme na tom, aby dokázalo alespoň pro některé úkoly nahradit klasické obrněné vozidlo,“ dodává Mazal.


Co všechno má umět první český válečný robot? Bude česká armáda zabíjet i na dálku? Mohou roboti v budoucnu zcela přebrat roli vojáků?

 

Ptali jste se majora Jana Mazala, jednoho z konstruktérů prvního českého vojenského vozidla, které má být schopno bojovat i samostatně. Na dotazy čtenářů odpovídal v úterý 1. listopadu.

Online rozhovor

Online rozhovor byl ukončen. Již nelze položit nový dotaz.
Petr Michal
Dobrý den, vyvijíte ten "pandur" na dálkové ovládání na příkaz vedení Armády ČR, nebo jste s tím přišli sami? Kdo dostal tento nápad a kolik lidí se na projektu podílí? Díky.
Zdravím Vás, tedy nápad jsem dostal já asi v roce 2006 a v té době jsme to pojímali jako čistě výzkumnou aktivitu, jejíž snahou bylo zjistit jakým způsobem je možné podporovat jednotky na bojišti, jakým způsobem a jaké procesy je možno automatizovat (zaměření a identifikace cíle, vedení palby, optimalizace manévru a podobně.). V současnosti tento projekt trochu přerostl přes původní vize, takže i když na něm v naší organizaci pracujeme prozatím dva, tak již jsme navázali spolupráci jednak s našimi některými katedrami na fakultě FVT a také s VUT a ČVUT. No a to jakým způsobem to bude dále pokračovat ukáže čas, nicméně trendy ve vojenství jdou každopádně tímto směrem.
Jan Mazal
Jindra
Pro jaký typ konfliktu jsou určeny Vámi vyvíjenézbraně?
My se soustředíme samozřejmě na "náš" aktuální konflikt v Afganistanu, tedy ty problémy se kterými se naši vojáci v těchto podmínkách potýkají. V tomto případě jde o asymetrický typ konfliktu, kde naše jednotky jsou vystaveny různému nebezpečí, zpravidla skrytého charakteru jako IED (Improvized Explosive Device), různé léčky, nástrahy a podobně, kde je možné v mnoha případech nasadit robotické komponenty.
Jan Mazal
Tomáš GZX
Jak podle vás budou vypadat války v budoucnu - budou vedeny skrz stroje řízené lidmi od počítačů v teplých místnostech? V bojích v Libyi sice NATO taky neztratilo ani jednoho člověka, ale bylo spíše leteckou pomocí pozemních jednotek, které musely odvést tu nejtěžší a často krví placenou práci..
Ano, zajímavá otázka, se kterou si "láme hlavu" více futurologů. Pokud se například podíváme na oblast nasazení bezpilotních bojových prostředků typu PREDATOR, tak je to naprosto přesnou ukázkou toho co jste zmínil, tyto systémy jsou natolik automatizovány, že řídící centrum je na tisíce kilometrů od prostoru bojové operace a v blízkosti je pouze letiště, logistika a servis. Armáda USA vyhodnotila tyto prostředky jako jedny z nejefektivnějších, které v operaci nasadila, tedy je možné analogicky předpokládat, že trend v pozemním boji půjde stejným směrem, ale tady to bohužel není tak jednoduché a pozemní jednotky budou ještě dlouho "odolávat" náporu plně dálkového řízení anebo automatizace. Ale vývoj jde samozřejmě (pomalu) i tímto směrem a již dnes je možné u vyspělých armád nalézt UGV širokém spektru použití, i když čistě bojové aplikace se jim prozatím vyhýbaly, ale to se pravděpodobně v blízké budoucnosti změní, stejně jako tomu bylo u UAV. Tedy já osobně předpokládám, že pozemní bojiště 21. století zcela jistě v tomto ohledu čeká revoluce, ale bude to postupně a asi o něco později než mnozí předpokládají a prozatím je v nedohlednu náhrada lidského potenciálu, tedy to že boj povedou pouze roboti a to ještě zcela autonomně, ale možná i této doby se lidstvo dočká...
Jan Mazal
anonym
Zdravím vás, zajímalo by mě, jestli je toto trend i jinde ve světě, aby si armády vyvíjely vlastní zbraně, nebo se nadále půjde spíše cestou toho, že novinky budou v rukách soukromých firem, od kterých si je státy budou kupovat?
Ano, toto je ekonomicko-strategická otázka, v některých případech nemá smysl něco vyvíjet, pokud je to možné "všude" a levněji koupit. Nicméně v oblasti vojenských technologií je to i otázka bezpečnosti a těžko si můžeme přestavit, že by třeba USA v době studené války nakupovala od Sovětského svazu třeba tanky, rakety, letadla nebo jiné zbraně strategického charakteru. V dnešní době ve sjednocené Evropě volající dlouhodobě po úsporách na obranu, jejíž realizace se může ve finále vymstít, je situace taková, že v případě nákupu dané zbraňové technologie se zpravidla hledá domácí výrobce, který svým systémem splňuje požadavky armády, neboť investice do domácího průmyslu se vždy (zpravidla) vrátí a podpoříte tím domácí ekonomiku. V případě, že technologii domácí průmysl nemá k dispozici, tak se řeší výběrové řízení a nákup ze zahraničí. V tomto procesu existuje samozřejmě mnoho "ale", ale to tu nechci rozebírat. Co se týká velkých koncernů, tak je přirozené, že disponují nejlepšími technologiemi, neboť do nich také investovali (zpravidla) nejvíce času a financí... Zde je pouze důležité, pokud se jedná o společnosti disponující a vyvíjející strategické technologie, aby byly vytvořeny dostatečné kontrolní mechanizmy předcházející zneužití jejich technologií třetí stranou. Tedy je pravděpodobné, pokud se zásadně nezmění bezpečnostní prostředí, že se stále udrží komerční charakter tohoto procesu a zbraně budeme nakupovat od firem, ale nemusí to být nutně společnosti soukromého charakteru, mohou být vlastněné i státem. Naproti tomu stojí účelově vytvářené závody (typicky za druhé světové války), které měly opodstatnění pouze za velmi složité bezpečnostní situace.
Jan Mazal
Monika Smajkalova
Nebylo by lepsi, kdybyste se venovali necomu lepsimu? Preco stale nove zbrane???
Možná ano, ale je nutné si uvědomit, že my se primárně nesnažíme vývojem tohoto prostředku ničit nepřátelské vojáky ale spíše chránit naše jednotky, které jsou vystaveny palbě a nástrahám nepřítele v průběhu nasazení ve vojenské operaci. Myslím si, že je všeobecná shoda v tom, že když protivník zničí našeho robota, tak se v podstatě nic neděje..., vyrobíme dalšího..., ale když vám zabijí vycvičené vojáky, tak je to nejenom nenahraditelná škoda psychologického charakteru (zejména pro rodiny a blízké), ale také obrovská ztráta i pro armádu a celou společnost, která do výcviku těchto lidí věnovala mnoho času a prostředků (průměr u vyspělých armád je 7-10let a prostředky v řádech milionů). Tento aspekt si již ve vyspělých armádách dávno uvědomili a maximálně se snaží vývojem pokročilých technologií a taktiky chránit vlastní vojska a zároveň zvýšit efektivitu jejich činnosti.
Jan Mazal
TP
Plánujete, že byste po dokončení vývoje svůj "pandur" na dálkové ovládání třeba i prodali jiným armádám, že by na tom mohlo Česko zbohatnout? Díky.
Tak takové ambice si prozatím neděláme a otázka prosazení a prodeje obdobných zbraní do zahraničí je možná ještě složitější než "řešení tohoto systému", každopádně bychom rádi pomohli českému průmyslu, ale nevíme, jestli je to průchozí tímto směrem.
Jan Mazal
Ing. Michal Václavík
Mohl byste prosím uvést technickou specifikaci tohoto zařízení? Podle fotografie mi to připomíná, promiňte mi to přirovnání, jen modifikovaný zahradní traktor..
Ano systém je postaven na terénní čtyřkolce Yamaha YFM450 a volba podvozku vycházela z tehdejších možností a podmínek, nicméně jak možná naleznete v odpovědích i na jiné otázky, tak volba technické platformy není v této fázi tak důležitá oproti vývoji softwaru, což je v tuto chvíli to hlavní na co se soustředíme. Pokud vše bude fungovat spolehlivě na této technické platformě, tak ji velmi jednoduše vyměníme za jinou, ale pokud není spolehlivě vyřešený software, tak vám ani nejlepší platforma na světě nebude nic platná...
Jan Mazal
anonym
Dobrý den, ten stroj TCX již existuje - jako prototyp? Uvažujete o sériové výrobě a nasazení na bojišti? Kde? Děkuji, T. Michálek
Ano TCX existuje, ale v cyklu sestaveni do nějaké varianty funkčnosti, ověření a znovu rozebrání a modifikace. Prozatím se jedná o vyloženě experimentální zařízení, kde je ještě příliš brzy na konkrétní odpovědi ohledně jeho použití a k jeho finalizaci ještě povede dlouhá cesta, s tím že spíše předpokládáme, že zkušenosti nabyté při řešení tohoto stroje by se mohly zúročit ve vývoji nového UGV řešeném na konkrétní vojenské podmínky. Kde tento systém takto postaven není, je to spíše experimentální platforma a řešená jen do stádia funkčního vzorku a ne tedy prototypu,(prototyp je připraven k sériové výrobě) kde je potřeba mít vyřešeno mnoho dalších otázek, kterými se v současnosti nezabýváme, jako odolnost, certifikace, vojskové zkoušky, použití MIL standardů a podobně.
Jan Mazal
Majestic
Dobrý den, plánuje česká armáda vyvíjet zbraně typu přímé energie? Tedy například lasery? Nakolik si myslíte, že můžete konkurovat takovým agenturám jako je americká DARPA? Děkuji M.S.
Ano, tak domnívám se, že takovéto ambice prozatím naše armáda nemá a nelze jednoduše vyvíjet všechno a toto je prozatím doména organizací, které v tomto ohledu mají rozsáhlé zkušenosti a odpovídající finanční podporu, neboť bude trvat relativně dlouho, než se tyto zbraně objeví na bojišti, i když dosavadní experimenty vypadají slibně a problém je zpravidla v dodávce energie. Co se týká DARPY, tak té samozřejmě konkurovat jako celku nemůžeme, ale můžeme konkurovat jejím dílčím aktivitám, nebo projektům. Tedy například vývoj SW a rozvoj algoritmů umělé inteligence je možné řešit i v našich finančních možnostech a dokazuji to některé naše úspěchy, nebo úspěchy ČVUT a VUT i mezinárodní scéně. Tedy určitou „malou“ konkurenci můžeme společně vytvořit, záleží na mnoha faktorech, zejména financování a zapojení schopných lidí, ale není to ani našim cílem, my se spíše snažíme spolupracovat, neboť sledujeme stejné cíle a to „vyřešit nějaký problém“.
Jan Mazal
stanik
Dobry den.V mediich se v posledni době opět objevila informace o světovem chrastěni zbrani.Valečny vojensky prumysl byl a je asi opravdu hnaci silou pokroku nejen v zabijeni.Myslite si,že ČR ma ve svych vojenskych podnicich dostatek schopnych odborniku kteři i v 21.stoleti dokaži konkurovat Pandurum nebo Casam.Děkuji.
Myslím si že ano, i když spousta schopných lidí odešla do zahraničí, ale Češi se rádi vracejí... Tedy myslím si že potenciál ČR má a protože trochu znám situaci a výsledky i ve špičkových výzkumných centech na západě tak to jen mohu podtrhnout, ale komerční orientace průmyslu (tedy podnik musí vyrábět to co je schopen prodat), která je u nás již od devadesátých let „nějak“ nastavená, nedovoluje rozvinout obory které se jednoduše (v širším měřítku) „neuživí“, i když na našem trhu již mnoho let úspěšně působí celá řada firem s výrobním portfoliem zacíleným na armádu, tak zpravidla hlavní produkce je orientována na jiné zákazníky. A to z několika důvodů, jednak vyvinout například obrněný transportér nebo dopravní letadlo na světové úrovni není žádná „legrace“ a je nutné investovat do vývoje miliardy a odběratel v nedohlednu.... S tím že i v této oblasti průmyslu je celosvětově obrovská konkurence a i špičky v oboru mají problém svoje výrobky prodat. Tedy z tohoto hlediska jsou tyto směry pro nás v současnosti uzavřené. No a mimochodem, vojenský průmysl již není tak markantním tahounem v oblasti celosvětového pokroku, jak tomu bylo například v období studené války a jeho úlohu částečně přebírá komerční odvětví informačních technologií a dopravy...
Jan Mazal
Petr
Dobrý den, umí Váš systém rozpoznávat nepřátelské cíle? Na jakém principu toto rozpoznání funguje? Jak se vypořádáváte v tomto případě s FALSE POSITIVES? Vyžaduje použití zbraně vždy potvrzení operátora, nebo se počítá s tím, že by vozítko mohlo zbraně použít samo na základě svojí úvahy?
Náš systém je prozatím ve vývoji, kde jistou ukázku rozpoznání cíle a jeho zaměření laserem ( v „laboratorních" podmínkách) jsme předváděli na dnech NATO již v roce 2007. Rozpoznání cíle není triviální problém a v mnoha ohledech není jasná představa kdo je nepřítel a kdo ne a jak toto matematicky popsat... My jsme původně používaly metody odvozené od metod na rozpoznávání vzorů, které lze ale aplikovat jen na známé cíle (jsou již předzpracovány v databázi), což ale neřeší většinu problémů například v Afghánistánu, kde útočník dokud nezaútočí tak nelze identifikovat. Tedy proces řešení je mnohem složitější a vychází z identifikace místa výstřelu skrze senzorickou zvukoměrnou nástavbu a 360-ti stupňové termografické skenování a časoprostorová analýza zášlehu zbraně a tím i její přesná lokalizace, toto je samozřejmě koncept, na kterém pracujeme, ale v poslední době jsme byli nuceni toto odložit a soustředit se na autonomii manévru a řešení některých provozních záležitostí, komunikačních sítí a vývoje hybridního pohonu, kde se nám podařilo dosáhnout určitého úspěchu. Jinak identifikace vlastních jednotek je možno řešit dvojím způsobem, a to buď znáte polohy vlastních vojsk a tu rektifikujete s polohou cíle a pak víte, na koho střílíte (toto jsme řešili již v roce 2008 v rámci projektu vojáka 21. století), anebo těsně před výstřelem ozáříte předpokládaný cíl kódovaným laserovým paprskem, kde vlastní jednotky musí být vybaveny systémy pro identifikaci tohoto ozáření a rádiovým odpovídačem (to vše může být integrováno například v systému V21) a pokud cíl do několika desítek milisekund neodpoví tak systém může střílet. Oba zmíněné systémy je možné kombinovat. Co se týká automatizace výstřelu, tak teoreticky jsou možné oba scénáře (1.operátor potvrzuje a robot střílí, 2.robot se rozhodne a automaticky střílí), ale prozatím nikdo se nepokoušel ten druhý v praxi implementovat, neboť je to velmi rizikové (spolehlivost identifikačních algoritmů není 100 procentní) a dále to naráží na legislativní problémy (v případě chyby, kdo nese zodpovědnost...?). Tento přístup ovlivněný vstupem lidského elementu se pravděpodobně ještě dlouho udrží „na výsluní“ a plně robotizované operace jsou prozatím „hudbou“ vzdálenější budoucnosti.
Jan Mazal
Související