Surreálná modlitba za ohlodané stehno

Meditativní okusování kuřecího stehna vytaženého předtím z trezoru může mít účinek modlitby. Choreografka a tanečnice Ioana Mona Popovici to dokazuje inscenací Work in Regress pt. II., kterou připravila v pražském divadle Alfred ve dvoře jako autorka konceptu, režisérka a interpretka.

Popovici v novém představení navázala tam, kde skončila práci na Work in Regress pt. I. Vznikl více než hodinový celek spojený ze dvou částí, který je analýzou samoty a obsesí. Stejně jako obrazem individuálního světa, v němž otázkám po smyslu celku předchází lpění na detailech a na jejich precizním soustružení. Až v propojení detailů lze pak hledat nějaký význam. Ve chvíli, kdy se strnule ležící tělo a vedle něj stojící džbán naplněný mlékem střetnou díky jednomu pohybu ruky, tělo a vylité mléko, bílá skvrna rozlitá po černém baletizolu, mohou sugerovat nějaký příběh.