V pražském kostele sv. Salvátora se ve středu vzpomínalo na spisovatele a nakladatele Josefa Škvoreckého. Významný představitel exilové kultury zemřel minulý týden v kanadském Torontu, kde žil čtyři desítky let.
Na zádušní mši, kterou sloužil kněz Tomáš Halík, přišlo několik desítek lidí.
Začátek mše provázely tóny hrané na saxofon, nástroj, který byl pro mladého Škvoreckého i mnohé další z jeho generace symbolem svobody a západního světa.
Na mši se jej ujal přední český hudebník, multiinstrumentalista Jiří Stivín, který vzešel přávě ze "Škvoreckého" jazzového podhoubí. Za varhany se při Stivínově vystoupení posadil Robert Hugo.
Halík během mše připomněl Škvoreckého vztah k víře i odraz spirituality v jeho díle. Kněz a spisovatel byli přátelé, ostatně Škvorecký do kostela sv. Salvátora pravidelně docházel.
Halík pak zarecitoval Škvoreckého báseň, určenou vlastní matce. Zádušní mše se zúčastnil i místostarosta Náchoda, kde se Škvorecký narodil.
Škvorecký odešel do emigrace počátkem roku 1969. V Kanadě se svou manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, založil nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém vydávali českou exilovou a samizdatovou literaturu. Knihy, jimž Škvorečtí zejména zpočátku věnovali veškeré své prostředky a značné úsilí, pomáhaly lidem v Československu přežít v těžkých dobách politického útlaku.
Korespondence Škvoreckého a Lubomíra Dorůžky - ukázky ZDE
Je to, jako když zemře někdo z rodiny, lituje Škvoreckého přítel - vzpomínky ZDE
Josef Škvorecký byl ale také profesorem americké a moderní anglické literatury na Torontské univerzitě, dlouhá léta vedl kurzy tvůrčího psaní a překládal.
Nekonečnou inspirací byly Škvoreckému především vlastní prožitky, sny a touhy. Nesmrtelnost si zajistil již svou románovou prvotinou Zbabělci, která ale stejně jako díla vydávaná později v torontském nakladatelství neměla snadnou cestu ke čtenářům. Román vznikal po únorovém puči v letech 1948 až 1949, v knihkupectvích se ale objevil až o deset let později.
Román zachycující cynickým pohledem mladého Dannyho Smiřického závěr války v provinčním Kostelci vyvolal na tehdejších oficiálních místech silnou negativní kritiku. Kniha, která se diametrálně lišila od převládající produkce, je dodnes považována za přelomovou událost v české literatuře.
