Otec Giorgi staví hráz

Je to zvláštní místo. Na stráních, které se řítí do vln Černého moře, jsou zpustlé čajovníkové plantáže, nad nimi začíná neprostupný prales a ještě výš jsou sněhem pokryté hory. A právě na hranici subtropické džungle je nejmladší ženský klášter gruzínské pravoslavné církve, který připomíná orlí hnízdo. Zbývá ještě vydláždit nádvoří a v jedné ze dvou obytných budov kláštera vymalovat.

"Když se setmí, sestupují z hor medvědi a šakalové. Žiju tady sama. To se ale příští rok změní, přijdou první řeholnice. Asi před měsícem tamhle dole roztrhal medvěd jednomu farmáři krávu. Bůh mi pomáhá, bez něho bych tady nebyla," ukazuje novopečená představená kláštera Efimia k malému stavení asi dvě stě metrů dolů po stráni. Vede kolem něho od kláštera obtížně sjízdná blátivá cesta do černomořského městečka Sarpi, ve kterém je největší silniční hraniční přechod mezi Gruzií a Tureckem. Gruzínské Sarpi je z kláštera vzdálené asi půldruhé hodiny chůze a je to nejbližší civilizace.