Speciální úpravu zákona pro církevní stavby památkáři nemají

Církevní památky u nás tvoří nezanedbatelnou součást kulturního historického dědictví. Přesto na jejich obnovu a rekonstrukce není dostatek financí, ačkoliv Ministerstvo kultury ČR nabízí pro tyto účely řadu podpůrných programů. I tomuto tématu se věnovala konference Obnova památek a historických církevních staveb, která proběhla včera v rámci Stavebních veletrhů Brno.

První úskalí problematiky obnovy církevních památek je již v samotné definici tohoto termínu. Z legislativního pohledu se totiž nejedná o specifickou oblast památkové péče. Zákon o státní památkové péči nemá zvláštní úpravu pro církevní památky. Jejich hodnota se odvozuje od jejich kulturního významu a nerozhoduje, kdo je vlastníkem. Speciální úpravu pro sakrální památky ale nemají ani na Slovensku nebo v Polsku, kde je religiozita obyvatel vyšší. "Spory na poli památkové péče závisí na otázce, zda jde v tom kterém případě o církevní památku nebo nikoliv," říká Martin Zídek, ředitel Památkové inspekce Ministerstva kultury. Při rekonstrukci církevní stavby je s ní tedy nakládáno jako s jakoukoliv jinou kulturní památkou historické hodnoty.

"Naše země se opravdu vyznačuje vysokou hustotou sakrálních památek," tvrdí diecézní konzervátor Arcibiskupství pražského Vladimír Kelnar. Jedním z nejsložitějších úkolů památkářů je pak zabránit aktuálním tendencím památky "očistit". Historická hodnota stavby totiž roste s její původností. Nejde tedy primárně o maskování stáří stavby, ale o snahu zachovat památku v jejím zděděném stavu.

Pro tyto účely nabízí ministerstvo hned několik památkových programů. "Prvním z nich je tzv. havarijní program, ten funguje od roku 1992 a je určený na odstranění havarijních staveb nebo staticky narušených střešních konstrukcí," informuje architektka Hana Šnajdrová, vedoucí oddělení regenerace kulturních památek a památkově chráněných území Ministerstva kultury ČR. Příspěvek v podobných programech nabízí zpravidla 60procentní pokrytí celkových nákladů na obnovu kulturní památky. V mimořádných případech se může jednat až o celých 80 %. Speciální příspěvkový program mají také památky lidové architektury, vesnické rezervace a krajinné památkové zóny. Z těchto zdrojů mohou zájemci čerpat finance např. na obnovu kapliček, kostelíčků nebo venkovských tvrzí. Podporu ale nehledají jen vlastníci staveb. Drobným předmětům se věnuje Program na restaurování movitých kulturních památek, jako jsou kostelní lavice, varhany či nábytek. Obecně do této kategorie spadají předměty, které bývají umisťovány např. na hradech a zámcích.

Od roku 1992 existuje také program na podporu regenerace městských památkových rezervací a zón. "V tomto programu město úzce spolupracuje s vlastníkem kulturní památky. Město si zpracovává svůj program regenerace, na základě kterého bude postupovat při obnově městského jádra, památkové zóny nebo památkové rezervace," dodala Šnajdrová.