V eurozóně se schyluje k bitvě o ECB

Série voleb v jižní Evropě v posledních dnech obnažila to, co doutnalo pod povrchem již dlouho. Francouzi, Řekové a Italové odmítli rozpočtové úspory dříve, než pořádně začaly.

François Hollande po zvolení prezidentem oznámil okamžité zvýšení výdajů ve školství a přijímání nových státních zaměstnanců. A to ve chvíli, kdy má Francie nejhorší deficit rozpočtu ze zemí eurozóny pouze po Řecku, Španělsku a Irsku. Italové, jejichž celkový dluh vůči HDP ve výši 120 % je druhý největší po Řecku, v obecních volbách poslali signál premiéru Montimu, že jeho úsporného programu, který trvá jen pět měsíců, už mají dost. Konečně Řekové, kteří přijímají mezinárodní pomoc, se k úspornější verzi vlády také nemají. Je odpor proti úsporám ve státním rozpočtu čiré šílenství, které skončí bankrotem země, nebo jde například od Hollanda o více promyšlený tah? Zraky politiků se přirozeně upírají k Evropské centrální bance (ECB), která může teoreticky natisknout libovolné množství peněz a státní dluhy tak zaplatit inflací. Vzít si od voličů bohatství prostřednictvím inflace namísto daní byl vždy způsob, který měli politici raději. Tato cesta nyní není schůdná, protože ECB má v popisu práce jediný úkol, a sice dbát o cenovou stabilitu.