Kameňák

Nevím, jestli takhle uvažovala Martina Krsková, když pro svůj sen hledala to pravé místo. Věděla, že chce postavit jízdárnu se zázemím. Jako bývalá pětibojařka měla jasnou představu o tom, co všechno by takový jezdecký klub měl mít - stáje, stodolu, jízdárny, klub, ubytování, výběhy...

Většinou je hledání místa spíše věcí intuice než racionální analýzy. To koneckonců potvrzuje i její zkušenost: když poprvé vstoupila do rozpadajícího se středočeského statku, měla najednou intenzivní pocit, že tady je se svým snem správně, že to je to místo. Přitom zásobovací dvůr nedalekého zámku Buková byl totálně zanedbaný, vlastně šlo jen o částečně zničený slepenec přístavků a přístěnků. Obytné budovy se rozpadaly. Ve stodole propadl traktor do sklepa plného pytlů s hnojivem. Původní ovčín neměl ani potřebnou výšku pro ustájení koňů. Ale byl tu ten pocit, že to je to pravé místo. A jestli tenhle pocit znáte, víte, že s ním se nebojíte ničeho.