Jenže nyní devatenáct miliónů voličů jedná o bytí či nebytí bolivariánského socialismu budovaného Chávezem či o návrat ke kapitalismu prezentovaný společným kandidátem opozice Henriquem Caprilesem Radonským. Chávez (58), Capriles (40) bojovali o mandát na období 2013-2019.
Hlas lidu na sociálních sítí vyjadřoval podporu Caprilesovi: „Společně obnovíme budoucnost Venezuely!“ Fandili jeho debatám přímo na ulici mezi lidmi. Vyjadřovali nesouhlas s tisíci hodinami debat či spíš monologů, kterými Chávez plnil televizní kanály. „Jsme unaveni s jeho bla, bla, bla. Chceme volit změnu a demokracii. Chceme práci a bezpečnost,“ napsal Benjamin Rosales. „Tato mizerná vláda nemá po čtrnácti letech pohrom argumenty,“ Roger Cedeňo. Milton Pelaez šel ještě dál:“ Co by mohl Chávez nabídnout, když čtrnáct let nám nabízel lži.“
Naopak Alejandro Bello a jiní jsou přesvědčeni, že Venezuela jde cestou k nezávislosti i bez opozice. Chávez při závěru své kampaně v Maracayi vykřikl: „ Jsem přesvědčen o velkém vítězství!“ Dva milióny tři sta tisíc státních zaměstnanců mělo 4. října volno. Museli asistovat při demonstraci v Caracasu během závěrečného vystoupení Cháveze a podpořit tak jeho již třetí zvolení. Museli se prezentovat u kontrol, jinak by se jejich nepřítomnost mohla setkat i se ztrátou zaměstnání. Svoji práci mají přece jedině díky velkému comandantovi. Sekretářka Národní federace veřejných zaměstnanců Ramona Viktoria tvrdě protestovala proti zneužívání jejich členů. „Funkcionáři jsou služebníci veřejnosti a ne vlády a ani ne politické strany!“
V případě přesvědčivého vítězství Cháveze bude situace tak stabilní, že opozice výsledky těžko zpochybní a situace se zklidní. Mandatář prohlásil, že v takovém případě Venezuela už nikdy neopustí cestu socialismu. To však bude vyžadovat radikální změny v jeho kabinetě. Političtí experti však vidí hlavně další vyvlastňování soukromých firem.
Podle Caprileseho volby nejsou mezi dvěma osobami, ale mezi budoucností a minulostí. Jsou to volby mezi projektem nabízejícím řešení a dalším projektem, který je již čtrnáct let znám. „Nemějte strach mne volit,“ volal hlavně k veřejným zaměstnancům, kteří jsou podle něj pod tlakem kampaně rozsévající strach. Vláda podle něj hlásá vznik chaosu po jeho výhře. Chávez dokonce předvídá válku. Je ostatně voják. Opozice se však obává, že radikalizace vznikne z jeho neochoty přiznat si porážku. A Capriles dodal: “… chaos je vláda, chaos je to, co máme dnes, chaos je násilí a kriminalita, chaos jsou nehody v těžebním průmyslu, chaos je to, že nefungují silnice ani mosty.“
V případě zisku prezidentského křesla by Capriles ve státních firmách zavedl výrazné změny, odpovídající nové politické realitě. Přesto by nešel do přímé konfrontace s opoziční socialistickou stranou. Vůdce opozice prohlásil, že jako první akt ve své případné funkci vydá dekret zakazující darovat venezuelskou naftu jiným, ideologicky spřáteleným státům Nastala by jiná doba, která by významně ovlivnila i celou situaci v tamějším geopolitickém regiónu. Politické kyvadlo Latinské Ameriky by se mírně zhouplo doprava.
Jenže Chávez měl zase jednou pravdu a zvítězil. Kyvadlo zůstane na levé straně.
