Češi jsou hrdinové

Někdo už to říct musí. Výrok "Měli jsme se za války bránit" je lež jako věž. My jsme se bránili. Z druhé světové války, která letos oslavila pár kulatých výročí, máme celou armádu hrdinů.

Parašutistu-atentátníka, kterého omylem vysadili jinde, než měli. Sedláka se třemi dětmi, jemuž zbídačelý parašutista zabušil v noci na vrata a on ho nevyhnal. Sedláka se třemi dětmi, jemuž v noci zabušil na vrata zbídačelý parašutista, který byl naneštěstí německým agentem. Zaplatili oba sedláci, i s rodinami. Chlápka, co emigroval z protektorátu, doplahočil se do Anglie, naučil se létat, sestřelovat letadla, žít s tváří zrůdy, když sestřelili jeho a ohořel mu obličej, a po válce ho za to "sestřelili" jeho vlastní lidé. Lidického faráře, jemuž přepadové komando nabídlo svobodu, ale on dostal ten cool nápad zůstat se svými beránky. České vojáky na všech vněprotektorátních frontách, partyzány, pomocníky Heydrichových atentátníků, odbojáře, zachránce Židů, pražské povstalce. Ty další, pro něž není místo v 1621 znacích tohoto sloupku a mém mozku nehistorika.