Hymna vzešla od fanoušků, tak to má být

Přirozenost sama si řekla o to, abych se stal slávistou. Můj starší brácha je sparťan, děda taky a v tom sparťanském lůně jsem odmala tíhnul ke Slavii. Nebylo to rebelskou povahou, ale zkrátka mi byla sympatičtější. Vždy se mi líbilo, jak se Slavia profilovala a kdo jí fandil. Například si velmi vážím pana Ondříčka, který je čestným předsedou.

Život bez Slavie by byl určitě prázdnější, hlavně po emoční stránce. Slávisté jsou machři v tom, že výkyvy poctivě a rychle střídají. V době otevření stadionu a dvou titulů v řadě se zdálo, že se všechno stabilizuje, ale klub se sám dostal zase rychle dolů. Člověku je líto, že klubu dokáže někdo zevnitř takhle ublížit, ale fanouškem zůstává i v dobách zlých. Je pravdou, že mezi kamarády jsem teď spíš pes obranář.