Jiránek

Byl to každodenní rituál, malý obřad Lidových novin. V odpoledních hodinách se vyrazilo pro karikaturu od Vladimíra Jiránka. Kreslíř ji předal na papíře v obálce a jelo se zpátky do redakce. Nepřecházel na počítač. Papír a pero byly dál jakousi zárukou opravdovosti díla, protože autor se ho přímo dotýká, na papíře je i on sám.

Jiránkovy kreslené vtipy, které se nevyhýbaly žádné tematice, jakkoliv politika v novinách přirozeně převládala, byly geniální svými pointami, jež se prakticky vždy elegantně vyhýbaly riziku primitivní přímočarosti, dryáčnictví nebo sprostoty. "Nemám rád agresivitu. Moje vtipy mají v člověku uvolnit napětí," vysvětloval v jednom z posledních rozhovorů pro Lidovky. "I když je to jenom na chvilku, má to svůj význam. Práce pro noviny sestává ze dvou složek - z okamžitého reagování na nějakou událost a z uvažování o lidském údělu ve společnosti. Obzvlášť v tom druhém bodě se snažím, aby tam bylo aspoň trochu povzbuzení."