Už čtyřicet let je svět v zajetí představy, že žijeme v poslední, nihilistické fázi dějin. Moderní věk a jeho "touha po novotách" se vyčerpaly a doba postmoderní už jenom variuje to, co jsme prožili. Vše už tu bylo, vše se opakuje, vše se vrací. Ze střepů starého celku světa se dá sestavit mnoho světů nových, které ale - byť vypadají jinak - budou nakonec stejné. Jsme odsouzení k bytí "post", k žití v pozdním věku, v němž už žádné vysvobození či únik nejsou možné. Proč by právě romantický básník Karel Hynek Mácha měl na tomto smutném osudu něco měnit? Cožpak už pro člověka neplatí jeho "Dalekáť cesta má, marné volání"?
Najdou se autoři, kteří v Karlu Hynku Máchovi vidí cestu, jak z klauzury postmoderny vyjít. Ostatně, kdo dnes toto slovo ještě používá: zpozdilí filozofové, nostalgici, historikové, kurátoři, přechytralí komentátoři... Možná že právě teď prožíváme dobu, v níž se nejvíce za posledních čtyřicet let vzedmula touha po obnovení starých pořádků, po návratu étosu časů, kdy jediné, co bylo jisté, bylo to, že svět se proměňuje v souladu s vědeckými pravdami a že člověk je ten, kdo tuto objektivní pravdu uskutečňuje. Ale jde to ještě?
Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení