Baviči, politici nebo objevitelé?

Je to pořád stejné, pořád dokola. To, co se stalo Pamukovi, se opakovalo také v případě dvou nobelistek. Nejprve s Elfriede Jelinekovou (Nobelova cena 2004), jejíž způsob tvorby mnozí nemohou cítit a považují ho za komunistickou propagandu, které zřejmě podlehli i lidé rozhodující o udílení Nobelovy ceny. A potom samozřejmě s Hertou Müllerovou (Nobelova cena 2009), angažující se ve svých textech za práva rumunských Němců. Jenže psaní obou dvou kritizovaných žen by vždy obstálo samo o sobě, bez ohledu na to, o čem píší. Způsob, jakým píší, jejich styl, je natolik osobitý a výjimečný, dokonce by se dalo říci mimořádný, že námitka o politické motivaci jejich ocenění Nobelovou cenou snadno odpadne jako nepřípadná.