Lubomír Typlt

Námět, který mě zaujme, musí mít potenciál překvapit. Překročení vlastních limitů je pro mě neustálým motorem. Položit barvy vedle sebe tak, aby se rozzářily, nebo sestavit kompozici postav, abych tím zároveň vyjádřil i jejich psychologii, to je pole pro malířskou představivost.

Texty mě většinou napadají zničehonic. Přijdou mi na mysl věty, které dovedou vytvořit obraz, popsat místo, situaci nebo pocit. Často jsou krátké, až úsečné a to je zároveň i jejich síla. Takový má podle mě hudební text být. Pokud možno srozumitelný, ale ne popisný. Slova jsou pro mě mnohdy pocitově prostorovější než obrazy. Mohu například psát o dešti, který je vodou k převaření. O včelích královnách, které jsou utopeny v medu. Tak poetické mé obrazy nejsou.