Již více než rok má Jižní Amerika novou regionální ekonomickou unii, která zahrnuje Chile, Mexiko, Kolumbii a Peru. Založením Pacifické aliance mají zmíněné státy v úmyslu vytvořit protiváhu východní Asii a překonat již existující regionální blok Mercosur. Kromě volného obchodování, k němuž se státy nové unie zavázaly již dříve, má napomáhat rozvoji tamní infrastruktury nebo energetiky a zároveň mírnit napjaté vzájemné politické vztahy mezi jednotlivými členskými zeměmi unie. Prostor volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu mezi čtveřicí států Latinské Ameriky má zajistit jednodušší a hlavně rychlejší ekonomický růst všech zúčastněných. Ti přitom už teď patří mezi nejdynamičtější hospodářství světa.

O regionální integraci se přitom v Latinské Americe jednalo již v minulosti. Třeba o vytvoření zóny volného obchodu, která by sdružovala 34 zemí Severní a Jižní Ameriky. Smlouvu nazývanou FTAA však ukončily politické neshody.

Venezuela zamýšlela vytvořit zónu ALBA, jejíž součástí měla být i totalitní Kuba. Ani tento plán se nepodařilo uskutečnit. Nenaplnila se ani očekávání vkládaná do Mercosuru. Jeho počáteční ambice počítaly s vytvořením unie podobné té evropské. Za dvě desítky let existence se ale Mercosur dostal jen k celní unii.

Nová aliance to však nebude mít jednoduché. Hlavně v kontrastu s překážkami, které rozvoji volného obchodu kladou do cesty další země v regionu - třeba Argentina nebo Brazílie. Představa o budoucím směřování se výrazně liší i od levicově orientované Venezuely. Nicméně odborníci dávají novému uskupení velkou šanci na úspěch, protože tyto čtyři země jsou stabilní demokracie s otevřenou ekonomikou.

Kromě Chile, Kolumbie a Peru se do tzv. Tichomořské aliance zapojilo i Mexiko - po Brazílii druhá nejsilnější latinskoamerická ekonomika, která si loni připsala růst HDP o 3,9 %. Z tohoto pohledu na tom byla ještě lépe Kolumbie, jejíž ekonomika meziročně rostla o 4,3 %, a vzhledem k tomu, že v příštích letech plánuje dále rozšířit těžbu ropy, svoji ekonomickou aktivitu zintenzivní.

ZÁVISLOST MEXIKA NA USA

Poslední světová finanční krize a následná ekonomická recese zasáhly Mexiko s nebývalou silou. Na hlubokém propadu mexické ekonomiky se podepsala silná orientace na severního souseda. Tato závislost na vývoji hospodářství Spojených států pak zase naopak Mexiku pomohla k poměrně rychlému zotavení hned v následujícím roce.

V roce 2009 se HDP Mexika propadl meziročně o 5,9 %. Krize přitom zastihla Mexiko v relativně dobré ekonomické kondici. Příznivý vývoj světové ekonomiky v letech 2003-2007 spolu s poměrně zodpovědnou hospodářskou politikou v období po krizi roku 1995 přinesly Mexiku makroekonomickou stabilitu. Například zadlužení veřejného sektoru představovalo v roce 2007 relativně nízkou úroveň 31,5 % HDP.

Krize naplno odhalila strukturální slabiny Mexika a jeho závislost na ekonomickém vývoji v USA. Tuto závislost empiricky potvrdila již zpráva MMF z prosince 2007, která ukázala, že vývoj amerického průmyslového sektoru ovlivňuje mexickou ekonomiku významněji než domácí poptávka. Vysvětlením jsou především úzké obchodní a výrobní vazby mezi oběma ekonomikami, které se rozvinuly zejména po vzniku Severoamerické dohody volného obchodu NAFTA. Do Spojených států totiž směřuje téměř 85 % mexického exportu a zároveň přibližně polovina mexického dovozu připadá na USA. Vysoký podíl vzájemného obchodu přitom připadá na meziprodukty a komponenty, což je výsledkem vysoké integrace mexických a amerických výrobních procesů, založené na outsourcingu řady amerických výrob do levnějšího Mexika.

Z recese se mexická ekonomika postupně dostávala již od 3. čtvrtletí 2009, kdy HDP mezikvartálně vzrostl o 2,5 %, a to zejména díky oživení průmyslové výroby. Stejně jako v České republice bylo taženo zejména automobilovým průmyslem a obnovením poptávky v zahraničí. V případě Mexika se jednalo o zvýšení exportu automobilů do USA, kde vláda stimulovala poptávku po automobilech obdobou "šrotovací prémie", tzv. Cash for Clunkers programem. Tento trend pokračoval i po ukončení tohoto programu, když vývozy automobilů do USA rostly v první polovině roku 2010 meziročně o 80 % a za celý rok pak o 51 %. I to v roce 2010 přispělo k meziročnímu růstu ekonomiky o 5,3 %.

MEXICKÁ EKONOMIKA ROSTE

Ačkoli v letech 2011 a 2012 dynamika hospodářského růstu mírně poklesla, shodně na 3,9 %, jednalo se o dobré výsledky. Současné predikce hovoří o růstu o 3,6 % v letošním roce. Mezi hlavní faktory, které ovlivňují růst ekonomiky, patří zejména rostoucí vnitřní poptávka, která byla pozitivně ovlivněna nově vytvořenými pracovními příležitostmi zejména v průmyslu a těžbě. Samotná průmyslová výroba v roce 2012 vzrostla o 3,6 % a na tvorbě HDP se podílela 34 %. Nejvíce průmysl zpracovatelský 17,23 % a dále průmysl těžební 10 %.

Nicméně je potřeba upozornit na řadu problémů, které ohrožují dlouhodobý ekonomický rozvoj Mexika. Jedná se zejména o relativně nízkou úroveň rozvoje infrastruktury, rigidní trh práce, slabou úroveň právního prostředí a nízkou míru investic. Mexiko je zároveň relativně otevřenou ekonomikou, závislou na své exportní výkonnosti a její orientaci. To ji vystavuje silné mezinárodní konkurenci na americkém trhu zejména vůči rychle rostoucím asijským ekonomikám. Hlavní komparativní výhodou Mexika přitom zůstává jeho geografická blízkost trhu USA, která však nemusí v dlouhodobější perspektivě obstát. Mexiko se proto snaží diverzifikovat své exporty a posilovat zejména obchodní výměnu s ostatními latinskoamerickými státy a se státy EU.

Dalším problémem se může stát závislost mexických veřejných financí na příjmech z ropného průmyslu. Mexiko je 5. největším producentem ropy a ropa představuje významný podíl na jeho exportu. Díky příjmům ze státního ropného průmyslu nebyly mexické vlády tradičně příliš závislé na daňových výnosech. I po nedávné reformě představují federální daňové příjmy pouze 11 % HDP, což je jeden z nejnižších podílů na světě.

Zadlužení veřejného sektoru přitom během ekonomické krize dramaticky narostlo a na konci roku 2009 již dosahovalo 39 % HDP. V roce 2012 se však poměr veřejného dluhu k HDP vrátil zpět na předkrizové hodnoty na 32,6 %.

PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ

Se 112 miliony obyvatel je Mexiko nesrovnatelně větší ekonomikou než Česká republika a se zcela odlišnou historií svého rozvoje. Přesto můžeme při analýze nedávného ekonomického vývoje obou zemí nalézt řadu společných momentů. Ať už je to nedávné zapojení do regionální ekonomické integrace vstupem Mexika do NAFTA a Česka do EU, vysoký podíl automobilového průmyslu na výrobě a silná jednostranná orientace vývozu. Anebo třeba skutečnost, že Mexiko se stalo druhým největším exportérem piva na světě.

 

Jaroslav Vomastek
ředitel odboru ekonomických analýz, MPO


Automobilový průmysl hraje v Mexiku důležitou roli. Díky němu a především vývozu aut do Spojených států rostla mexická ekonomika v roce 2010 o více než pět procent.
ILUSTRAČNÍ FOTO: SHUTTERSTOCK