Výkon čínské ekonomiky je dnes ekvivalentem zhruba 70 % výkonnosti hospodářství USA. Dle parity kupní síly Čína předstihla druhou největší ekonomiku světa Japonsko v roce 2002, přičemž ekonomická síla Japonska odpovídá jen 30 % výkonu USA.

Poslední zprávy z teritoria ovšem naznačují, že dřívější tempo hospodářského růstu Číny je v dlouhodobém horizontu neudržitelné. Jedním z argumentů, kterým pesimisté tuto skutečnost vysvětlují, je nadměrná závislost čínské ekonomiky na zpracovatelském průmyslu, jehož produkce tvoří asi 90 % celkového exportu Číny. Je zřejmé, že závislost Číny na vývozu v době trvání celosvětové ekonomické krize představuje určité riziko. Mezi další varovné signály patří nedostatečné množství odborných pracovníků, malá kupní síla čínských domácností, nedostatečné zastoupení střední třídy obyvatelstva v čínské společnosti (asi 5 %) či znečištění životního prostředí. Jmenovat však můžeme také nevyřešenou energetickou krizi Číny, nedostatečnou ochranu duševního vlastnictví či vysokou míru korupce.

Na druhé straně je jisté, že Čína má značný ekonomický potenciál, který ztělesňuje mimo jiné růst produktivity práce, růst technologické vybavenosti tamějších podniků, možnost rychlého zavádění prorůstových reforem nebo schopnost rychlého budování výhodných hospodářsko-politických spojenectví s některými (na suroviny bohatými) africkými zeměmi. V nich Čína uplatňuje politiku rovnosti, jež má kontrastovat s násilným chováním západních mocností v Africe v koloniální době.

Za jeden z prorůstových faktorů čínské ekonomiky je možné považovat také postupné uvolňování bariér zahraničního obchodu, zahrnuté již roku 1978 do první reformní vlny pod názvem "open-door policy". Důležitou součástí open-door policy byl také plán výstavby tzv. speciálních ekonomických zón, vyrůstajících především na východě země. Tyto zóny mají být centry akumulace kapitálu a místem tvorby pracovních míst s dobrými podmínkami pro realizaci zahraničního obchodu. Navzdory skutečnosti, že příliv zahraničních investic do Číny mezi lety 2010 a 2011 poklesl, lze říci, že celkový trend je rostoucí. A to i přesto, že investování do Číny je stále více znevýhodňováno legislativní zátěží, nedostatečnou ochranou duševního vlastnictví či zdražováním pracovní síly zejména na východě země.

Ve smyslu struktury ekonomiky se na tvorbě čínského HDP v roce 2011 největší měrou podílel sektor průmyslu (46,6 %) a služby (43,4 %), viz graf. Přestože jako přispěvatel k HDP začíná mít zemědělství v čínském hospodářství minoritní význam (10% podíl na tvorbě HDP), z pohledu úrovně zaměstnanosti v dílčích sektorech hospodářství hraje stále důležitou roli.

Čína patří mezi velké ekonomiky se značně liberalizovaným zahraničním obchodem, což dokazuje podíl obratu zahraničního obchodu na HDP. Indikátor otevřenosti ekonomiky Číny je roven přibližně 50 %, kdežto v případě USA a Japonska odpovídá jen 25 %. Od roku 2005 do roku 2011 ovšem téměř kontinuálně klesala závislost ekonomického růstu Číny na zahraničním obchodu za současného nárůstu důležitosti dvou zbylých komponent HDP - domácí spotřeby a investic.

V roce 2011 dosáhl celkový export Číny asi 2,3 bilionu dolarů a import 2 bilionů dolarů (v běžných cenách). Země proto vykázala kladnou obchodní bilanci o velikosti 300 miliard dolarů.

Zahraniční obchod Česka s Čínou se vyznačuje záporným saldem obchodní bilance. Nejdůležitější komoditou obchodovanou mezi Českem a Čínou jsou stroje a dopravní prostředky. Dovoz této skupiny výrobků z Číny dosáhl v roce 2012 asi 230 miliard a vývoz tohoto typu produkce činil zhruba 21 miliard korun. Dalším významným obchodním artiklem je například průmyslové spotřební zboží. Podíl Číny na celkovém vývozu Česka byl v roce 2012 roven 1,1 % (32,7 miliardy korun) a podíl Číny na dovozu Česka odpovídal 11,1 % (305,2 miliardy korun).

Dnes je téměř jisté, že se Čínská lidová republika v budoucnu dostane na první příčku žebříčku ekonomické výkonnosti na světě, a to navzdory faktu, že do budoucna pravděpodobně bude docházet k ochlazování tempa jejího hospodářského růstu.

Na otázku, kdy dojde k vyrovnání ekonomické síly Číny a USA, existuje řada názorů, a tedy i odpovědí. Například výzkumná skupina China in the International Financial Crisis uvádí, že k vyrovnání Číny a USA dle parity kupní síly dojde v období mezi lety 2019 a 2021. Ekonom Zhiwu Chen z Yale School of Management proklamuje, že stav vyrovnanosti obou ekonomik nastane okolo roku 2050. Mezinárodní měnový fond naproti tomu ve své zprávě z roku 2011 píše, že k vyrovnání dojde již v roce 2016, a Světová banka dokonce prohlásila, že nebýt v Číně od roku 1999 vyšší inflace než v USA, vyrovnanost v hospodářských výkonnostech obou států již byla nastolena.


Petr Zapletal
odbor ekonomických analýz, MPO

Z centra prosazované reformy v Číně někdy narážejí na velmi rozdílnou vyspělost jednotlivých regionů. Snímek je z provincie Sečuan.
Foto: reuters