V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů.
Adresa: dopisy.hn@economia.cz.


Jsou to jenom lidé

Když čtu v médiích o nezávislých soudech, nestačím se divit. Jedni je pokládají za pramen vší moudrosti, druzí jsou jejich výroky překvapeni až uraženi. Přitom se zapomíná, že i v těch nezávislých soudech zasedají jen lidé, závislí na svých názorech, zkušenostech, znalostech. A podle toho že soudí. Jednou člověk obdivuje jejich erudici, jindy žasne. Pokud je dána možnost odvolání, je možné nesmysl napravit. Pokud není, můžeme si nejvýše povzdychnout. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že předpisy musí být vykládány podle toho, jak byly zamýšleny. Pokud by byl výklad vždy a všude takto prováděn, nemuselo by se meditovat nad tím, co znamená "projev".

Na případy trafik lze však pohlížet i jinak: Když padl pod stůl zákon, který připravovala kdysi Nečasova vláda o tom, že politici nemají obsazovat statutární orgány ve státních společnostech, když jejich problematice nerozumějí, byla to veliká rána prevenci udělování trafik. Protože asi není zase tak velkého rozdílu mezi tím, když je do dozorčí rady jmenován někdo, kdo si to dohodl v parlamentu, a tím, s kým se to upeče v partajním sekretariátu. A ani se to moc neliší od toho, kdy je trafika v Bratislavě nabídnuta někomu, kdo podpořil v kampani agresivně jednoho z prezidentských kandidátů.

Pokud se podaří změnou kvalifikace obvinění dostat tři exposlance před soud, neměli by dostat jiné tresty než krátké a podmíněné. Ne proto, aby se Nečas utišil ve svém rozhorlení, ale protože by to jinak byla diskriminace proti všem ostatním trafikantům a trafikantkám. Mělo by to být varováním, ovšem za podmínky, že se ten zahozený zákon zase vytáhne a přijme. Jinak totiž nemá tato společnost právo trestat žádné trafiky, ale měla by poslat k čertu současné politické reprezentace, které se o to zahození přičinily.

Jaroslav Štraus, Praha

Krádež se státním požehnáním (reakce na "Malé pojišťovny přijdou opět o miliardy", 29. 7. HN)

Bude se opakovat nehoráznost, ke které už jednou došlo - odcizení peněz jedněm a jejich darování druhým? Zdravotní pojištění, tak jak je, není pojištěním. Je to daň. Pojištění by bylo, kdyby každý za sebe a za osoby, za které odpovídá, platil pojistné podle pojistného plánu, který si vybral. To, co hradí jako zaměstnavatelé, i to, co hradí zaměstnanci, by se přidalo k platům a nezdaňovalo by se. Zvýšily by se i důchody, jelikož by odpadlo pojistné placené státem.

Rozdíly v pojištění byly vždy, respektive do doby, než komunisté všechno rozkradli a srovnali na jednu úroveň.

Teď se bohužel rovná znovu a opět se státním požehnáním.

Ing. Jiří Čáp, Praha