Prezident se k ODS a TOP 09 chová stále velmi laskavě
Do nekončícího boje o způsob výkonu své funkce přispěl prezident republiky svou další troškou. To když bývalé vládní koalici položil podmínku předložení podpisů 101 poslanců podporujících obnovení předchozí vlády. Možná je na místě položit si otázku, zda tímto požadavkem prezident dodržuje ústavní zvyklosti, jak po něm mnozí žádají? Zda jeho požadavek odpovídá duchu ústavy? Samozřejmě že podmínění jmenování kohokoliv předložením petice žádající vznik určité vlády odporuje a vždy odporovalo smyslu ústavy. Jmenování premiéra a na jeho návrh celé vlády je jednoznačně odpovědností prezidenta. Tuto odpovědnost nese před Poslaneckou sněmovnou a před voliči. Jeho politická prestiž může být posílena nebo poškozena, podle toho, jak při plnění tohoto svého ústavního úkolu (a eventuálně politického projektu) uspěje.
Tak tomu vždy v posledních 20 letech bylo. Přirozeně prezident může žádat doklad určitých projevů podpory, ale je otázka, zda to má být ve formě poslaneckých petic. Takový způsob provedení je dosti nešťastný. Buď příslušný politický činitel důvěru prezidenta získá, nebo nezíská, posouzení je čistě úkolem prezidenta. Nakonec, nic mu nebrání si nad celou věcí umýt ruce.
Notářsky ověřené podpisy vzbuzují ještě horší dojem. Ale dívejme se na svět pozitivně - je to nahrávka bývalé vládní koalici a parlamentu vůbec. Na takový požadavek existuje jediná racionální odpověď: NE. Buď nám důvěřujete, nebo ne, to je vaše věc, pane prezidente. Jak se zdá, bývalá vládní koalice tuto nahrávku nevyužije a místo toho se chystá pokusit se ztrapnit nejen samu sebe, ale celou naši politiku vůbec.
Politici bývalé vládní koalice by si měli uvědomit, že prezident se k nim chová stále ještě velmi laskavě. Skutečné lámání chleba by nastalo v situaci, kdyby prezident republiky nabídl jmenování do funkce předsedy vlády při druhém pokusu Miroslavě Němcové za podmínky, že se vzdá funkce předsedkyně sněmovny. Divím se, že to prezident republiky neudělal. Patrně není tak tvrdý politický hráč, jak se mnozí snaží tvrdit.
Rezignace na funkci předsedkyně sněmovny je jediná cesta, jak potvrdit, že bývalá koalice nejenom existuje, ale i disponuje 101 hlasy. Jejich existence nepochybně takovou rezignaci učiní snadnou, jejich existence je podmínkou zvolení nového předsedy. Rezignace také může přesvědčit nejenom prezidenta, ale především veřejnost, že budoucí premiérce jde o víc než jen o vlastní funkci. Taková rezignace by také přenesla iniciativu do sněmovny a do rukou Miroslavy Němcové.
Vlastně jsou zde dvě otázky. Pokud oněch 101 hlasů existuje, proč Miroslava Němcová nevzala prezidentovi republiky iniciativu? Pokud oněch 101 hlasů není, proč je prezident tak laskavý? Pokud jde o druhou otázku, je možné, že si prezident tento požadavek schovává pro vhodnější chvíli.
Jan Kudrna, právnická fakulta UK
