Jak se kde mluví

Mapa nářečí, kterou dnes přinášíme, je výsledkem výzkumu, jenž se uskutečnil koncem 60. a počátkem 70. let a byl zpracován v Českém jazykovém atlase. Toto stěžejní pětidílné dílo české vědy o nářečích, včetně dodatků (vycházelo postupně v letech 1992, 1997, 1999, 2002, 2004 a 2005) je nyní částečně dostupné i na internetu a ukazuje pestrost a územní rozdíly našeho národního jazyka. Podle Mileny Šipkové, vedoucí oddělení dialektologie Ústavu pro jazyk český, se od doby velkého plošného výzkumu nářečí žádný další podobného rozsahu nedělal.

"Proběhl pouze ověřovací výzkum ve vybraných lokalitách. Odlišnosti samozřejmě jsou, zejména v Čechách, kde dochází k větší nivelizaci. Na Moravě se nářečí udržují déle a více, ale i tady postupně - zejména u mladé generace - mizí," upřesňuje doktorka Šipková.

SLOVNÍČEK
Co znamenají slova z titulní strany

cahúzek (slov.) - úzká ulička
firhaňk (slov.) - záclona, závěs
ibršvunk (slov.) - opasek
lajbl (slov.) - vesta s rukávy
nadžgat (slov.) - nastrkat, napěchovat
močica (slov.) - opilec
dáleba (han.) - dálka
čabalák (han.) - hastroš
oringle (han.) - náušnice
leléke (han.) - copy
rél (han.) - rýč
migzit (val.) - kazit, fušovat; házet sebou,
klást odpor
nasísat (val.) - vykukovat, vyhlížet
abrychtować (hor.-slez.) - cvičit, cepovat
majkefer (hor.-slez.) - chroust
rapacioki (hor.-slez.) - prsty u nohou
glajzy (hor.-slez.) - koleje
vozdr (chod.) - nudle u nosu
hyjta (chod.) - návštěva
bacán (chod.) - buchta z řídkého těsta

Zdroj: PhDr. Libuše Čižmárová, CSc., PhDr. Milena Šipková, Csc., PhDr. Stanislava Kloferová, CSc.