Jak prolomit ledy: naučte se jména českých fotbalistů, kteří hrají v Turecku

Ještě před pár lety si Češi často představovali Turky jako pohádkové postavy ve fezech či orientální krásky v harémech a Turecko jako zemi chudých vesniček. Masový turismus mnohé tyto představy změnil, i přesto řada českých návštěvníků Turecka žasne nad bouřlivou výstavbou, úrovní infrastruktury a známkami prosperity, která se neomezuje jen na tradiční velká města, ale šíří se na východ i do vnitrozemí.

Při jednání s obchodními partnery tedy můžete narazit jak na zkušené členy významných podnikatelských rodů, tak na představitele firem, které vyrostly ze skromných začátků během posledního desetiletí. Jednání s nimi se může lišit, ale jedno budou mít určitě společné. Budou to příjemní a pohostinní lidé. A budou hrdí na svůj národ. Určitě neprohloupíte, pokud se naučíte pár slov turecky. Stačí jen pozdrav nebo poděkování. Některá slova už znáte, kupříkladu "čaj" jsme převzali právě z turečtiny. Turci jsou totiž fajnšmekři nejen na kávu, ale i na čaj. Čajči - čili vařič čaje - je dokonce zvláštní povolání. Při obchodních jednáních i při jakékoli kulinární záležitosti vám budou nosit čaj v malých sklenkách, to aby vám nevystydl. Zpravidla je to "lomcovák" a někteří našinci s tím mohou mít potíž, vůbec se nerozpakujte a požádejte o trochu horké vody. Rozhodně tím neurazíte. Čaj se totiž stejně připravuje tak, že se vyrobí zapařená tresť, která se ředí dle libosti. Čaj vám automaticky donášejí stejně, jako to dělají u nás v hospodách s pivem. A když vystydne nebo máte pocit, že není čerstvý, přinesou vám nový.

Vaše partnery určitě zaujme, že u nás je populární formou pití kávy tzv. turek. Turci kávu ovšem připravují poctivěji. Do džezvy dají jemně mletou kávu s patřičným množstvím cukru, zalijí studenou vodou a nechají dvakrát přejít varem. Proto se vás hned na počátku ptají, kolik chcete cukru. Existují čtyři možnosti, ale nám postačí dvě. Kdo nesladí, řekne turecky "sáde" (tedy bez), kdo sladí, ten řekne "orta", tedy středně. Určitě uděláte dojem a k dobré kávě dostanete zvlášť zářivý úsměv.

PYŠNIT SE ATEISMEM VÁM MŮŽE UŠKODIT

Devadesát procent tureckých občanů jsou muslimové. Pokud jde o víru a běžný život, je to trochu jako v silně katolických zemích v Evropě. Víru si tu vykládají lidé velmi různě. Někteří v mešitě nebyli ani nepamatují, jiní tam občas zaběhnou, jiní pouze při významných událostech, další chodí vroucně každý pátek a někteří denně. Někdo se snaží dodržovat všechna přikázání, někdo Korán bere jako metaforu, jiní se jen přizpůsobují sousedům. Debaty o víře však rozhodně nejsou dobré téma k hovoru a vůbec už nedoporučujeme pyšnit se tím, že v Boha nevěříte. To by vám určitě neposloužilo. Někteří partneři by k vám dokonce mohli ztratit důvěru. Naopak není žádné faux pas, pokud přiznáte, že Češi mají rádi pivo. Turci až na výjimky považují pití alkoholu za záležitost osobní volby. A jejich zdvořilost jim velí nepředepisovat cizincům abstinenci. Tradiční národní nápoj je ostatně raki - čili anýzovka, která se pije notně ředěná vodou. Nicméně pokud vás partneři pozvou na večeři bez alkoholu, dožadovat se jej není vhodné. Stejně jako nutit vašim tureckým partnerům pivo, pokud vás přijeli navštívit a budou tvrdit, že alkohol nepijí.

Turecko je zemí patriarchální a ještě stále je pro ženu obtížnější se v podnikání prosadit. To ovšem neznamená, že byste na ženy při obchodních jednáních nenarazili. Je tam řada vynikajících podnikatelek a ve firmách pracuje mnoho schopných mladých žen. Rozhodně nemusíte ze své obchodní delegace vyřadit ženy, zvlášť když podle mých zkušeností jsou mnohem lépe jazykově vybaveny než šéfové firem. Jen musejí mít na paměti, že pokud budou mít příliš krátkou sukni nebo příliš hluboký výstřih, jejich pečlivě připravená prezentace se mine účinkem, protože turečtí posluchači se soustředí na zrakové, a nikoli sluchové vjemy. To, co je u nás běžná norma, působí v řadě mimoevropských zemí, a nejen muslimských, vyzývavě.

ŠÁTEK JE U ŽEN ČASTO JEN VĚCÍ MÓDY

Na upraveném a elegantním zevnějšku si však Turci zakládají, tedy ani vytahané džíny nepůsobí přesvědčivým dojmem a nedoporučujeme je pro jednání ani mužům. Pokud se setkáte s partnery, jejichž rodinné příslušnice nosí šátek, může to být z různých důvodů a nejedna z dívek, které si na šátcích zakládaly nebo jejich nošení rodina vyžadovala, studovala dokonce kvůli tomu ve Spojených státech, protože v Turecku byly šátky na školách donedávna zakázány. Nedělejte však dalekosáhlé závěry, pro řadu dívek a žen je to jen móda a běžně uvidíte v restauracích rodiny, kde některé ženy šátek mají a jiné nikoli. Asi se nestane, že budete jako hostitel přemlouvat tureckou návštěvu, aby si v místnosti sundala umně naaranžovaný šátek, takový omyl se vám však může přihodit se svrchní částí oděvu některých paní či dívek, který vypadá jako "baloňák". Není to ale kabát, a proto se nesvléká.

Pokud jde přímo o obchodní jednání, buďte samozřejmě připraveni na to, že jednáte s příslušníky národa, který má obchodní vyjednávání v krvi. V mnohých místech na venkovských trzích se ještě stále smlouváním určuje i cena základních potravin. Není tomu tak ale vždy. Někdy je pro našince obtížné určit, kde je cena stálá a kde se dá smlouvat. Zatímco na úvodní jednání můžete stačit sami, pokud ho budete chtít zdárně dokončit ke vzájemné spokojenosti, vyplatí se mít rozhodně někoho, kdo zná dobře místní podmínky. Turci mají s Čechy i leccos společného. Až donedávna nemohli příliš cestovat, znalost cizích jazyků také není samozřejmostí. Naši podnikatelé dělají často chybu, že se nechají zastupovat někým, kdo nemá v Turecku žádnou vážnost, jen proto, že umí lépe či hůře česky. To už je lepší vzít si s sebou tlumočníka. A nemusí vždycky mluvit turecky. Do Turecka se v poslední době vrátila řada mladých Turků z Německa a z Francie, kteří tu našli právě kvůli své znalosti jazyků dobré uplatnění. A mladší generace mluví anglicky asi ve stejné míře jako u nás. Jen nezapomínejte, že rozhodující slovo bude mít starší šéf, kterému musíte projevovat úctu, kterou určitě bude on projevovat i vám. I když vám jako cizinci budou říkat příjmením, zdvořilé je v Turecku oslovení křestním jménem, za něž se připojuje buď bey - pán nebo hanim - paní. I bez dobré znalosti řeči však prolomíte spolehlivě ledy, pokud si nastudujete, kteří čeští fotbalisté hrají v turecké lize. Nebyl to jen Milan Baroš v Galatasarayi, naši hráči posílili i jiné kluby a Turci je znají. A na závěr, nezapomeňte se vybavit drobnými dárky a firemními propagačními předměty. V Turecku je zvykem obdarovávat se při každé obchodní návštěvě. Vhodným dárkem je například drobnost z českého skla.

Autorka je bývalá generální konzulka ČR v Istanbulu

Český fotbalový útočník Milan Baroš hrál v minulosti i za jeden z nejtradičnějších tureckých fotbalových klubů Galatasaray (na snímku). Nyní působí v tureckém klubu Antalyaspor.
Foto: Reuters

Turci jsou fajnšmekři nejen na kávu, ale i na čaj. Ten vám budou při jednáních nosit v malých sklenkách, aby nevystydl.
Foto: Shutterstock