Když se jednomu ze sousedů daří, zatímco druhý se nemůže prosadit, rozdíl se dá smazat dvěma způsoby. Buď se ten horší popere s důvody, proč se mu nedaří, a dotáhne se na lepšího. Anebo se postará o to, aby se lepšímu přestalo dařit, a budou na tom také oba stejně.
Německo má mzdy odpovídající produktivitě práce, nabízí proto atraktivní mix kvality a ceny výrobků, a díky tomu je ve světě o jeho zboží zájem. Francie je na tom opačně. Kvůli obrovské daňové a sociální zátěži firem není konkurenceschopná a stále hůře se prosazuje na zahraničních trzích. Místo reforem ale Francie volí cestu lobbování, aby souseda v jeho úspěších zastavila. Nejprve Mezinárodní měnový fond (pod vedením bývalé francouzské ministryně Lagardeové) Německo vyzval, ať zabrzdí své obchodní přebytky. Jinými slovy, ať zvýší mzdy, ztratí konkurenceschopnost a ať se drahé výrobky jiných zemí (např. Francie) nejeví tak drahé. Podle hesla "nepřítel mého nepřítele je můj přítel" se na stranu Francie přidaly i Spojené státy, další země s chronickým obchodním deficitem. Německo si vysloužilo od amerického ministerstva financí pokárání. Pomyslnou třešní na dortu je varování Německa Evropskou komisí, která mu hrozí disciplinárním řízením.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.



