Jaké vlivy křiví trh s elektřinou?

Původní plán Evropské unie na vytvoření volného trhu s energiemi bere pomalu za své. Díky postupné regulaci vznikl spíše jakýsi kvazi-trh spoléhající více než na interakci mezi nabídkou a poptávkou na plnění politických cílů ať už Bruselu či národních vlád. Původní idea liberalizace byla taková, že necháme trh rozhodnout, v jakém čase a na jakém místě se vyplatí postavit daný zdroj postavit. Tak to ovšem dnes ani zdaleka není.

Různé národní zájmy

Jednotný trh v prostředí národních vlád sledujících své vlastní zájmy nikdy nemůže fungovat na 100 procent. Situace v Evropě je dnes poněkud schizofrenní, když do tržního prostředí vstupují evropské státy se svými energetickými koncepcemi, které jsou často diametrálně odlišné. Německo se třeba rozhodlo úplně rezignovat na jádro a vydat se cestou obnovitelných zdrojů. Tomu podřizuje i vydávaná opatření a zákony, například pro výstavbu přenosové soustavy nebo pro zajištění stability sítě prostřednictvím případných kapacitních plateb pro plynové elektrárny. Sousedí s ním sice i anti-jaderné Rakousko, ale stejně tak, soudě podle energetických koncepcí, projaderná Francie a Česko. S vlastní uhlíkovou daní, kapacitními platbami a garantovanými cenami pro jádro přichází navíc Velká Británie. Dlouhodobé kontrakty na plyn v Evropě zase znesnadňují vytvoření volného trhu s touto komoditou.

Emisní povolenky

Současný systém obchodování s emisními povolenkami sice funguje na tržní bázi, ztroskotal však kvůli špatnému nastavení výchozích podmínek. Kvůli kolapsu cen povolenek, se kterým zatím státy Evropské unie nejsou schopny nic udělat, tak nefungují jako nástroj na snižování emisí oxidu uhličitého do ovzduší. Staly se tak další daní, jež špinavějším zdrojům ukrojí z marže, jejich provoz však stále zůstává oproti jiným konvenčním zdrojům nejvýhodnější. Zavedením tohoto prostředí v rámci Evropské unie Brusel znevýhodnil evropské průmyslové podniky při jejich uplatňování i na mimoevropských trzích.

Obnovitelné zdroje

Trh s elektřinou je dnes ve značné míře pokřiven propadem cen emisních povolenek. Evropský cíl 20procentního podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energií do roku 2020 proto mají zajistit masivní subvence. Volná soutěž by v zemích s tak nízkým slunečním osvitem, jako je Německo nebo Česko, nezpůsobila takový boom fotovoltaických panelů - minimálně ne v období první generace, tedy technologií s velmi malou účinností. Kvůli výhodným dotacím pro zdroje, které jsou navíc preferovány v připojování do sítě, takže elektřina z nich jde na odbyt vždy, tak celý problém přerostl do obřích rozměrů. V době solárního boomu se totiž výkupní ceny elektřiny blížily 14 tisícům korun za MWh, tehdejšímu desetinásobku ceny elektřiny na trhu.