Hrozba blackoutu straší Evropu

Je 4. listopadu 2006. Německá společnost E.ON se připravuje na rutinní vypnutí vedení velmi vysokého napětí přes řeku Labe, aby pod ním mohla projet výletní loď do nedalekých loděnic. Po půl desáté večer vedení se zpožděním vypíná. V tu dobu v Severním moři hodně fouká a tamní větrné elektrárny dodávají do sítě společnosti obrovské množství elektřiny pro zákazníky na jihu země. Podle denního harmonogramu by se měla do sítě dostávat po 22. hodině, což se také děje.

Ve 22.05 narůstá v oblasti napětí. Energetici se nekoordinovaně pokoušejí změnit trasy proudu, což nakonec vede ke katastrofě. Ve 22:10 se kvůli ochraně proti přetížení vypíná rozvodna Wehrendorf. Zátěž je automaticky převedena na jiné trasy a dochází k dalším automatickým odstávkám. O pouhých 28 sekund později se výpadek kaskádovitě šíří prakticky po celé Evropě.

Kromě Německa je postiženo také Polsko, země Beneluxu, Francie, Portugalsko Španělsko, většina Balkánu, Řecko, a dokonce i Maroko. Bez elektřiny je přes 15 milionů odběratelů. Situaci se energetikům podařilo dostat pod kontrolu až za dvě hodiny.

Příklad ukazuje, nakolik je hrozba blackoutu v Evropě reálná a jak rychle může katastrofa přijít. Elektrické spotřebiče nefungují, ekonomika hlásí miliardové ztráty, lidé jsou uvězněni v metru nebo ve výtazích bez elektřiny. Situace může trvat několik hodin i dní. Náběh celého systému je totiž nesmírně složitý. Samotné elektrárny potřebují ke svému provozu elektřinu a zároveň je nutné udržovat neustále rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Jednotlivé části přenosové soustavy se proto zapínají postupně a i přes opatrnost energetiků je vše doprovázeno častými výpadky.

Asociace evropských přenosových sítí ENTSO-E ve svém posledním desetiletém plánu rozvoje (TYNDP) z roku 2012 identifikovala potřebu výrazných investic do přenosových soustav na kontinentu ve výši 104 miliard eur, aby zmizela úzká hrdla představující nestabilitu systému a riziko blackoutu.

Z 80 procent toto riziko buď přímo, nebo nepřímo vyvolalo zapojení obnovitelných zdrojů. Obtíže při budování infrastruktury vedou u některých odborníků k tomu, že mluví o nutnosti preventivního blackoutu v Evropě, který by jasně identifikoval slabá místa.

Rekordní blackout

Vůbec nejhorší následky v historii měl zřejmě blackout v novozélandském Aucklandu v roce 1998. Vznikl poruchou na kabelu vysokého napětí a zasáhl zhruba milion lidí. Obchodní centrum města bylo bez dodávek elektřiny dlouhých sedm týdnů. Zpočátku jednoduchá závada na kabelu vyvolala sérii dalších závad a po jejich opravě se objevily další. Město opustila velká část obyvatel, ale i banky a významné společnosti. Podnikatelům doporučil stát vyvolat bankrot a začít podnikat znovu po zklidnění situace. V roce 2006 postihl město další velký výpadek - příčinou byla opět nedostatečná údržba sítě.

Přehled rozsáhlých evropských poruch

Území Datum Postižených
odběratelů
Londýn srpen 2003 500 tisíc
Dánsko a jižní Švédsko září 2003 5 milonů
Itálie září 2003 56 milionů
Švédsko leden 2005 341 tisíc
Moskva květen 2005 10 milionů

Německo, Francie, listopad 2006 15 milionů
Itálie, Belgie, Španělsko,
Portugalsko, Rakousko,
Chorvatsko

Největší blackouty v historii

Indie (2012) 670 milionů lidí

Jáva-Bali (Indonésie 2005) 100 milionů lidí

jižní Brazílie (1999) 97 milionů lidí

Brazílie a Paraguay (2009) 87 milionů lidí

USA a Kanada (2003) 55 milionů lidí

Itálie (2003) 55 milionů lidí