Každému z nás by se asi líbilo, kdyby jeho spor rozhodovala osoba, která je v daném odvětví odborníkem. V řízení před obecnými soudy však pravděpodobnost, že se tak stane, není příliš vysoká. Ze zásady zákonného soudce vyplývá, že soudce je k projednávání dané věci určen na základě rozvrhu práce. Přestože u českých soudů je obvyklé, že v rámci jednoho soudu je vyčleněn jeden či několik senátů k vyřizování sporů s mezinárodním prvkem, situaci českého exportéra to příliš nezmění. Může sice předpokládat, že soudce rozhodující věc bude mít alespoň základní znalost (obecného) práva mezinárodního obchodu, nemůže však u něj očekávat hlubší znalost problematiky konkrétního odvětví.
Českému exportérovi vyvážejícímu například vlnu se tak může stát, že jeho spor se zahraničním odběratelem bude rozhodovat osoba, která má s vlnou společné pouze to, že je z ní utkán oblek, který nosí. Jiná situace není ani u mnoha zahraničních soudů.
Rozhodčí řízení naopak otevírá možnost zvolit si rozhodce podle kritéria odbornosti, která je k rozhodnutí sporu potřebná. Za předpokladu, že splní zákonné podmínky zejména zletilosti, bezúhonnosti a způsobilosti k právním úkonům, si můžeme zvolit jakoukoliv osobu. Podmínkou není (s výjimkou spotřebitelských sporů v České republice) právnické vzdělání, což okruh potenciálních rozhodců značně rozšiřuje.
POZOR NA PODJATÉHO ROZHODCE
Volnost při výběru rozhodce však není absolutní a má svá úskalí. Při výběru je nutné dát si pozor, aby rozhodce byl nepodjatý. Riziko, které by strany podstoupily, pokud by si zvolily podjatého rozhodce, spočívá v tom, že tato skutečnost je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu či pro odepření jeho výkonu. Mohlo by se tak stát, že poté, co strany absolvovaly celé rozhodčí řízení a vynaložily náklady na jeho vedení, by zjistily, že nevedlo k vyřešení jejich sporu.
Převažujícím standardem pro posuzování podjatosti rozhodce je standard důvodných pochybností. Nepodjatým tedy není rozhodce, u něhož je pro jeho poměr k věci, stranám či jejich zástupcům důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
Nepodjatým rozhodcem také není osoba, která je v příbuzenském či obdobném poměru ke stranám sporu nebo která má zájem na výsledku sporu. Chtěli bychom však upozornit na méně jednoznačné situace, které též mohou mít za důsledek vznik důvodných pochybností o nepodjatosti rozhodce.
RIZIKEM JSOU I MÉNĚ NÁPADNÉ VAZBY
Za nepodjatého například nebude možné považovat rozhodce, který je společníkem právního zástupce jedné ze stran (zejména za situace, pokud tito společníci sdílejí zisk společné advokátní kanceláře).
Pochybnosti ohledně nepodjatosti rozhodce mohou vzniknout též tam, kde expert opakovaně působí jako rozhodce či znalec v případech zastupovaných stejným advokátem či advokátní kanceláří. V tom případě může mezi expertem a advokátem vzniknout vztah závislosti, který je důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti takového rozhodce.
Naproti tomu by neměla být vnímána jako vzbuzující důvodné pochybnosti skutečnost, že rozhodce a právní zástupce strany jsou členy stejné akademické či profesní instituce (vysoká škola, Česká advokátní komora) či že se setkali v rámci své profesní činnosti (publikace článků ve stejném sborníku, vystoupení na stejné konferenci).
Problematika podjatosti rozhodce může být též velmi aktuální v případech, kdy (ať už z důvodu velmi úzké specializace, či z důvodu významu tržního podílu jedné ze stran na daném odvětví) se osoba experta stane do jisté míry závislou na jedné ze stran. Máme na mysli případy, kdy zkrátka není prakticky možné v daném odvětví působit bez získání zakázek daného dominantního subjektu.
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, volnost při výběru osoby rozhodce je jednou z nesporných výhod rozhodčího řízení, nicméně je potřeba dát si pozor na to, aby osoba rozhodce byla nepodjatá.
Zbyšek Kordač
advokát
Tereza Kyselová
Weinhold Legal
ilustrační foto: Shutterstock
