Americký pianista Ahmad Jamal s sebou do Prahy přiváží přes sedmdesát let jazzové historie. Zažil éru swingu a bigbandů, bebop, ale i nástup elektronického a moderního jazzu. To vše Jamal vstřebal a vytvořil si vlastní styl, jímž zase ovlivnil kdysi například Milese Davise, dnes rapera Jay-Z. Ten styl je stále živý, zachovalý a i přes Jamalových pozoruhodných čtyřiaosmdesát let svěží, jak se mohou 19. října přesvědčit i návštěvníci pianistova pražského vystoupení v Rudolfinu.

K hudbě Jamal přistupoval vždy po svém. Jazzu říkal "americká klasická hudba" a v tomto duchu s ním nakládal i na koncertech, kde každému nástroji přiřazoval konkrétní hlas a sám všechny řídil od kláves. V baladách zase vyniklo jeho mistrné tempo a frázování. Ještě v bopové éře se virtuozita měřila rychlostí a obratností: tím, kolik not se hráči podařilo vměstnat do taktu. Jamal na to šel odjinud, hudbu zpomalil a nové významy hledal v texturách a v mezerách mezi notami. A v tom, jak hudbu podřizoval zcela novým rytmům, se mu mohl rovnat jedině Thelonius Monk.

Jediné album stačilo Jamalovi, aby prakticky přetvořil formát klavírního tria: v roce 1958 to byla nahrávka At The Pershing: But Not For Me. Úsporným stylem hry, prostorem věnovaným doprovazečům a koneckonců i repertoárem, v němž se objevily hity z broadwayských muzikálů, Jamal posouval vnímání toho, co je u menších jazzových souborů obvyklé. Skladba Poinciana, pocházející z této desky, se dodnes běžně hraje jako jazzový standard.

Přesto se Jamal dočkal ocenění teprve v posledních letech, kdy vstoupil do síně slávy časopisu Down Beat, obdržel titul od americké Nadace pro umění či francouzský Řád umění a literatury.

Po mnoha letech, kdy vystupoval jen v triu, nedávno Jamal do sestavy přidal perkuse. Také na koncertě v Rudolfinu kromě bubeníka Herlina Rileyho a kontrabasisty Reginalda Veala, obou zkušených z Lincoln Center Jazz Orchestra vedeného Wyntonem Marsalisem, vystoupí i perkusista Manolo Badrena. Jeho barvitého stylu hry kdysi využila už kapela Weather Report.

KONCERT

Ahmad Jamal

Rudolfinum, Praha

19. října, 19.30 hodin

Kdysi také Jamal míval na programu osmdesát procent převzatých skladeb, kdežto dnes je drtivá většina původní. "Je to přirozená změna, které člověk dosáhne ve zralém věku," vysvětlil Jamal, který prý nyní začal "zkoumat vlastní potenciál".

A reakce je vstřícná. Například Jamalova deska A Quiet Time se po většinu roku 2010, kdy vyšla, držela na špici jazzových hitparád. Následné album Blue Moon zase hudebník pokřtil vyprodaným koncertem v pařížském Théâtre du Châtelet a ještě za něj získal nominaci na Grammy.

Koncert, jejž Jamal odehraje na Strunách podzimu, však bude vycházet z alba nejnovějšího, nazvaného Saturday Morning. Šest z jeho deseti skladeb napsal klavírista sám, včetně kompozice Silver, věnované nedávno zesnulému pianistovi Horaci Silverovi.

Jamala je dnes zřejmě nejlepší si představit jako živou spojnici s dobou, která pomalu mizí, ale přesto je i v současné hudbě stále podstatná. Koneckonců z Jamalových kompozic v posledních letech samplují hiphopeři a mladí klavíristé typu Japonky Hiromi si k němu chodí pro rady.

Ti, kteří přicházejí na Jamalovy koncerty, se nestačí divit jedné věci: že ve svém věku má Jamal stále tak bohatou hudební představivost.

Související