Koně jsou jako lidé

Od dětství sice pomáhal v otcových stájích ve Velkých Karlovicích na Valašsku, ale mnohem více než koně ho bavily závody na terénních motorkách. Syn trenéra dostihových koní Františka Holčáka se ve stopách úspěšného otce zprvu vydat nechtěl.

Vystudoval automobilovou průmyslovku, pak nastoupil na nástavbu na zdravotnické škole; lákalo ho horské záchranářství, jenže na takovou práci musí zájemci čekat v pořadníku. Možná i proto Radek Holčák nakonec přece jen zakotvil ve stájích. "Jakmile jsem dostudoval, začal jsem trávit všechny víkendy na dostizích, kam jsem doprovázel tátovy koně, a to prostředí mě chytilo. Vždycky jsem měl rád adrenalin, akci, potřeboval jsem se pohybovat venku, být v kontaktu s přírodou a mít okolo sebe spoustu prostoru. Dostihy tohle všechno splňují, navíc jsou návykové. Kdo k nim jednou přičichne, toho obvykle nepustí," říká trenér, jehož svěřenci už vydělali přes 41 milionů korun. "Měl jsem poznatky ze zdravotnického studia, takže jsem tátovi začal radit, co by se mělo jak dělat, jak se okysličuje sval nebo jaké by v tréninku měly být intervaly. Asi jsem mu tím lezl na nervy.