Pochody a transporty smrti jsou u nás málo zpracované, říká Jiří Padevět

Když před rokem vyšel Průvodce protektorátní Prahou, vzbudil senzaci. A nejen tím, že kniha bez zjevných literárních ambicí (jde vlastně jen o nesmírně podrobný seznam adres a událostí) získala ocenění Kniha roku Magnesia Litera. Je to fascinující čtení, jehož autorem navíc není vystudovaný historik. Jiří Padevět, geodet, knihkupec a šéf nakladatelství Academia, si sedl do archivu a – řečeno s jednou otravnou kampaní – prostě to napsal. Vznikla velká kniha, ve které lze dohledat prakticky vše, co se během protektorátu dělo v okolí vašeho bydliště, vaší práce nebo prostě v místech, která vás zajímají. A mezitím už autor dopsal daleko temnější Krvavé jaro 1945.

Přesto, nebo právě proto má Jiří Padevět fantastický smysl pro černý humor, patrný skoro z každé jeho věty. Mluví tiše, ale je vidět, že bude v jádru asi veselá povaha. Což je zvláštní už vzhledem k tomu, co se během své práce dozvěděl o lidském druhu.

HN: Překvapil vás ohlas, který Průvodce protektorátní Prahou vyvolal?

Spíš potěšil. Především jako šéfa nakladatelství, protože na knihu tohoto druhu se prodává až neuvěřitelně. Jsem prostě rád, že máme úspěšný titul. A jako autorovi mi Magnesia Litera udělala radost, ale jinak už Průvodce protektorátní Prahou skoro nevnímám. Napsal jsem, odevzdal jsem, a když vyšla, už jsem pracoval na další.

HN: Jak vás coby nehistorika napadlo udělat zrovna průvodce protektorátem?

Byla to náhoda. V Norimberku jsem si jednou koupil válečného průvodce městem, který v Německu vychází jako edice a existuje pro každé významné město. Tak jsem si řekl, že něco takového napíšu o Praze. Bláhově jsem se domníval, že osmdesát stránek malého formátu bude hračka, dám k tomu fotky a průvodce pro turisty je hotov. Tak jsem začal s nejznámějšími místy – pankrácká věznice, Heydrichova zatáčka... A jak jsem ty příběhy začal popisovat, tak ony prostě pokračovaly jinam, na další místa, k dalším lidem, k dalším příběhům...