Černý humor komedie Divoké historky skrývá radikální poselství

Existuje rituál, který se každý rok opakuje. Zástupci světových médií se během filmového festivalu v Cannes vydávají na hon za předponou "nej". Propukají v nadšení nad jedním či dvěma snímky a stejně tak unisono si zoufají.

Extatická zvolání o "nejvtipnějším filmu festivalu" letos provázela argentinský snímek Divoké historky. Recenze nesené na specifické festivalové vlně budily dojem, že debut Damiána Szifrona přepisuje dějiny komedie. Někteří dokonce sáhli po srovnání s Quentinem Tarantinem. Nic tak dalekosáhlého. Argentinský režisér ale v Divokých historkách poskládal divácky příjemné leporelo šesti povídek do tvaru obsahujícího řadu vynikajících momentů radostného překračování hranice mezi civilizovaností a barbarstvím. Katarzní černý humor, který z "Historek" dělá film z podstaty lidový, přitom skrývá poměrně radikální poselství.